Cesta po mapě rozkoše: Reportáž Barbory Baronové o hledání slasti vede k okraji bezpečných zón
Může ze zármutku vyplynout slast? Spisovatelka, vydavatelka a dokumentaristka Barbora Baronová (45) se o takový zážitek pokusila ve více než dvousetstránkové knize Soft vydané v jejím vlastním vydavatelství wo-men orientovaném na příběhy žen, feminismus a umění. Všechna tato tři témata se setkávají i v přítomném svazku. Je to kniha o erotice a intimitě psaná z hlediska feministky s touhou nacházet novou radost v životě.
Jak Barbora Baronová píše v úvodu, před čtyřmi lety se po patnáctiletém soužití rozešla s partnerem. Prázdnotu se rozhodla řešit „životem, radostí a akcí“. Vzápětí po tomto rozhodnutí nalezla nového životního partnera, fotografa a filmaře francouzského původu Hervého Jakubowicze. Společně se rozhodli, že budou po celém světě pátrat po inspirativních lidech, kteří se svou tvorbou či zaměřením věnují nějakému ze způsobů, jak pracovat se slastí. Záměrně nepíšu erotikou, protože slast je širší pojem a také protože Soft je všechno, jen ne další reportáž o erotickém průmyslu nebo intimní východní ezoterice.
Jak na sex v lese
Z textu je znát, jak moc musela autorka překonávat vlastní limity a komfortní zóny, když objektem své reportáže učinila de facto sebe a svého přítele. Zaznamenává všechny své pochybnosti a úvahy, včetně úvah Hervého, jenž je uveden jako spoluautor. Vždyť do všeho šli společně, naprosto otevření přáním a nápadům toho druhého, a to je něco, z čeho by si mohli experimentující lidé vzít příklad. Nejedná se tedy o erotický cestopis, spíše o výzkumné výpravy za druhem tvorby, která jde blíže k tělu a jeho touhám. I svým mezinárodním rozpětím je text unikátní. Když započteme autory doprovodných fotografií a ilustrací i zpovídané odborníky, podílelo se na knize dohromady 26 lidí z mnoha zemí světa.
Autorka oceňovaných publikací jako Slečny, Slečny 2.0, Ženy o ženách, Intimita a mnohých dalších začíná zlehka: u polského biologa, který napsal knihu o sexu v lese. Procházka polským lesem s člověkem, jenž vnímá les jako sexuální bytost, se kromě mnoha vzletných vět točí kolem toho, na jakých stromech se nejlépe provozuje sex. Téma až dadaistické, ale Baronová k němu přistupuje s vážností a úctou, které prostupují celou knihu. Vlastně není vůbec snadné s tímto přístupem a z feministických pozic zkoumat svět slasti; zvlášť té komerční. Autorka se například v Japonsku shání v obchodě po erotickém kostýmu, „který bude feministický, inkluzivní, nezraňující, nepatriarchální, nestereotypizující, nedehonestující a nezesměšňující. Takový, ve kterém se budu cítit silná.“ Jenže jak na to, když právě o určité stereotypizaci celá kostýmová hra na podřízenost je? Není to boj s větrnými mlýny a pláč na špatném hrobě?
Podobně dokumentaristka dopadne, když se v tokijské čtvrti Šibuja poptává po feministickém manga komiksu pro ženy. Vyvolá tím mezi prodavačkami málem paniku a zoufalou snahu vyhovět. Po dvaceti minutách přinesou mangu o úspěšné kosmetičce: „To je přece feministické, že se žena stará o svůj vzhled.“ Mnohem zajímavější je diskuse s japonskou průvodkyní o masivní oblibě manga komiksů s tematikou lásky dvou mladých mužů. Čtou je rády ženy. V silně patriarchální společnosti se nehodí, aby byla žena v partnerské dvojici dominantní. Pro vcítění se do takové postavy musí vzít Japonka zavděk gay příběhem, kde je taková role přijatelná, byť v odlišném genderu.
Když „úchylky“ pomáhají
Vlastně by se dalo říct, že ty zajímavější informace přicházejí jakoby na okraj vlastního průzkumu globální slasti. Autorka například vyhledá v Kyjevě člověka, který je vyhlášeným výrobcem masek – ona sama totiž sní o převtělení se v avatarku, aby zažila pocit osvobození z předem definované role. Ukáže se však, že Serhij, vyhlášený výrobce koženého zboží pro sexshopy, zároveň vyrábí kožené masky pro obránce Ukrajiny, kteří v současné válce přišli o kus obličeje. Kromě toho se dozvídáme o životě s oční vadou zvanou strabismus čili šilhání, která může být pro umělce naopak inspirací.
Pro mnohé bude možná překvapením téma pásů cudnosti. Ty nejžádanější vyrábí belgický kutil Walter a rozesílá je do celého světa. Hovoříme o pásech z kovu a kůže pro ženy i muže, které vyloučí možnost pohlavního styku tak dlouho, dokud nejsou odemknuty a sejmuty. A nejedná se o kratochvíli na hodinu. Sám Walter jednou nosil pás cudnosti osm měsíců, aby těhotné manželce podal důkaz, že jí zůstává věrný. Ostatně, hovoříme o lidech, kterým odpírání nebo spíše regulování slasti přináší… slast. Svět erotiky a intimity má nekonečně podob. Přístup Báry Baronové je spíše racionální a průzkumnický (sama o sobě říká, že je jí nejlépe v roli pozorovatelky) a o vášni se tu víc hovoří a spekuluje, než aby byla přímo prožívána. Přesněji řečeno, vášeň se tu často odehrává mimo záběr. Ale to není vada již tak hodně otevřené, intimní a neobvyklé knižní reportáže.
Jen malé varování pro případné čtenáře: text, snad pro ozvláštnění, skáče bez varování mezi různými časovými a prostorovými lokacemi. Než na to přijdete a zvyknete si, čeká vás možná několik kroucení hlavou a povytažená obočí.
