Mrakodrap naživo: Vylézt bez lana a jištění na Taipei 101 je tvrdé adrenalinové porno
Ani sjezdové lyžování není procházka růžovou zahradou, ale lezení bez lana – to je prostě buď anebo. V horolezecké hantýrce se mu říká free solo. Čtyřicetiletý Alex Honnold v něm leze svou vlastní ligu, která by se vzhledem k jeho mimozemským schopnostem dala podle známého kapitána vesmírné lodi ze Star Wars nazvat Han Solo.
Do povědomí ho dostal dokument National Geographic Bez jištění na El Capitan (2018, v originále Free Solo). Honnold v něm stoupá na téměř kilometr vysokou skalní stěnu v Yosemitském národním parku. Dvacátého šestého ledna si troufl na tajvanský mrakodrap Taipei 101. Ten se týčí do výše půl kilometru v metropoli oblíbeného státu našeho předsedy senátu. Jeho stěny jsou v několika zubech škodolibě odchlípeny nazad v sedmistupňovém úhlu (tedy toho mrakodrapu). Honnold ho přesto, jak je jeho divácky vděčným zvykem, úspěšně pokořil bez jištění. V přímém přenosu to nabídl Netflix a dokument Mrakodrap naživo se záhy vyšplhal mezi jeho nejsledovanější snímky.
Teď nemůžu?
Ze zázemí horolezci „pomáhala“ Elle Duncanová, která pro Netflix komentuje sportovní přenosy. Pokud si potrpíte na hype, její komentář si na Netflixu můžete vychutnat v originální i dabované verzi. Lepší je ale vizuál, kterak se Honnold drápe do mraků. Je to čirá poezie, tedy až na ten spektákl kolem. Vlastně slam poetry, ale trochu také stand up (vlastně climb up) comedy. Nejčastější diváckou reakcí totiž byl nevěřícný smích, který ovšem každou chvíli hrozil ztuhnout na rtech. Páni! A také dámy… Honnold je nadpozemský alfa samec. Ale bez záruky.
Elle Duncanová sedí spolu s kolegy v základním táboře na zemi a komunikuje s moderátory v různých výškách. Ti diváka ujišťují, že výška je to opravdu šílená, nikoli celkem pohodová, jak by se dalo klamně odečítat z tváře uvolněného Honnolda, který s kočičí mrštností zdolává metr za metrem skleněného pekla. V uších má pecky, ze kterých mu hraje blíže nespecifikovaná hudba. Asi mix uvolňující a stimulující ezoteriky, ale u těchto typů nikdy nevíte.
Dole stojí dav Tajvanců. Ne přímo pod budovou, kdyby náhodou… Občas napjatě zahučí, ale žádné skandování. Honnold je ve spojení s Duncanovou a nenuceně s ní konverzuje, což je jen další z jeho superschopností. Několikrát opakuje, jak je nabuzený. Když je pro nedostatek lepších témat několikrát tázán na svou taktiku, odpovídá vždy stejně: „Snažím se lézt pořád stejným tempem.“
V jednom dřívějším rozhovoru popsal incident, kdy ve výšce zpanikařil. Bylo to prý proto, že si dovolil příliš mnoho myšlenek. S Duncanovou tak hovoří s odzbrojující jednoduchostí. Až na to, že ji neodzbrojuje. Když Alex dospěje k odpočívadlu, zamává jí dolů s tím, že ji pořád vidí. Na dotaz, jak se cítí, odpoví, že prostě leze na svou horu. Duncanová ho opraví, že leze na budovu. Nechápe, že Alex to myslel jako metaforu. Hlavně klid.
Otřesně krásný výhled
Závěsná kamera stoupá spolu s Alexem a s přibývající výškou nabízí na pozadí trpělivě pracujícího hrdiny stále úchvatnější výhledy na tajvanské hlavní město. Divák vidí, že Taipei 101 rozhodně není jediným jeho výškáčem. Zevnitř budovy na Honnolda nestydatě míří chytrými telefony „kancelářské krysy“. Je v tom cosi cynického, vždyť muž za sklem se právě nachází v mezní situaci. Honnold je nad věcí a občas jim pokyne.
Když dospěje na odpočívadlo, zdrží se jen pár sekund a v nenuceném hyperfokusu zase vyráží dál. Úseky jsou zpočátku stereotypně stejné, ale později přijdou pasáže, jejichž zdolávání už patří do kategorie drastických záběrů. Zároveň s výškou přibývá únavy a větru. Tajpejem mimochodem celý týden otřásala drobná zemětřesení. Keep smiling!
Po zdolání finální věže si Alex stoupne na její minikupoli a zírá kolem s výrazem šílence, za daných okolností vlastně normálním. „Je odtud opravdu skvělý výhled,“ pochvaluje si, zatímco se do něj opírají poryvy větru. K dovršení všeho vytáhne chytrý telefon a se zakloněnou hlavou, aby bylo vidět dolů, si udělá selfíčko. Chybí už jen, aby nahodil wingsuitový oblek a skočil dolů, ale i ten největší blázen má svou míru.
Alex slaní na nejvyšší odpočívadlo, na kterém na něj čeká nezkaleně veselá manželka Sanni. Už to neprožívá tolik jako v předchozím dokumentu. Manželé mávají do kamery svým dvěma holčičkám. Alex to bagatelizuje s tím, že stejně říkaly, že se nebudou dívat. Tatínek zase jednou přežil svou smrt. Duncanová zakončí ponaučením, že když se něčemu budeme věnovat tělem i duší, dostaneme se do nebe. Tedy, na vrchol.
Praotec Alain Robert
Svým neustálým připomínám toho, jakého zázraku byl divák právě svědkem, vzbudila Duncanová dojem, že Honnold ve free solo kategorii spadl z nebe, ale nesmíme zapomenout na jinou legendu – Pavoučího muže Alaina Roberta, kterého v roce 1998 proslavil dokument Wall Crawler. Na budovy lozil nejen bez jištění, ale i bez povolení. Po úspěšném pokoření výškáče před televizními kamerami vždy efektně odcházel spoután želízky. Divákům tím alespoň bylo naznačeno: „Tohle doma nezkoušejte!“ V Mrakodrapu naživo nějaká „antivýzva“ schází. Snad proto, že díky Alainu Robertovi je podobných šílenců plný YouTube. Došlo k jisté normalizaci.
Sám Robert časem ze své psanecké role ustoupil a třeba v březnu 2011 se už při zdolávání skoro kilometrového dubajského mrakodrapu Burdž Chalífa jistil lanem. „Je to ikonická budova, takže je mi jasné, že zatímco mají starost o můj vzácný život, mají starost i o vzácného Burdž Chalífu,“ pronesl Francouz nonšalantně na konto bezpečnostních podmínek vlastníka budovy, kterým se podvolil. Taipei 101 o patnáct let později už tak úzkostlivý nebyl. Robert se později podvolil také svému věku a extrémně fyzicky náročnou vášeň pověsil na hřebík. Snad ten pravý moment vystihne i Alex.
Realita nebo iluze?
Honnoldův předchozí dokument Free Solo byl o dost hlubší než ten aktuální. Zaměřoval se hlavně na náročnou fyzickou přípravu. Divák sledoval, jak se Alex věší za prsty, aby je posílil, a soucítil se Sanniinými obavami. Budovalo se napětí a samotná akce už byla už jen třešničkou na dortu. Mrakodrap naživo je na druhou stranu tvrdé porno. Přímým přenosem, který z El Capitanu z posvátné úcty streamován nebyl, nabídl přidanou hodnotou trnutí, jestli se Alex nezřítí.
Na Netflixu někdo umírá každou chvíli, ale live by to bylo asi prvně. A stát se to mohlo, ne, že ne. Tohle nejde nahrát. Jediné, co bylo připravené, byl Alex. Svůj strach využíval čistě ku svému prospěchu. V tom má Mrakodrap naživo přesah. Mindset Alexe Honnolda chcete mít. V ohrožení života se tvářil sebejistě jako David Copperfield vzlétající nad hlavy publika. A jeho šelmí pohyby nebyly o nic pochopitelnější než někdejší levitace pohledného iluzionisty.
