Rozpadlý kovboj a vykulená závislačka přijdou do baru v New Vegas. Svět po jaderné válce baví
Druhá řada Falloutu dorazila rychleji, než bychom čekali, a dokázala, že úspěch té první nebyla náhoda. Roadtrip po radioaktivní pustině s charismatickým ghúlem a nakažlivě sympatickou naivkou sází na propracovaný svět, vizuální styl a chemii postav. Walton Goggins táhne každou scénu, praktické efekty dodávají autenticitu a fanoušci najdou reference na každém kroku. Překvapení je méně než v první řadě, ale pořád tu zůstává něco, co většině podobných seriálů chybí. Fallout ukazuje, že videohry se dají zpracovat skvěle – stačí mít respekt k předloze i k divákovi.
Adaptace, ne otrocká kopie
Postapokalyptický příběh z Ameriky po jaderné válce, kde se civilizace rozpadla, ale reklama, korporátní logika a pokřivená morálka zůstaly. Na rozdíl od adaptací typu The Last of Us, které do velké míry kopírují herní děj scénu po scéně, Fallout pracuje s tím, jak hry fungují. Přebírá mapu světa, chaos pustiny, frakce s pochybnou morálkou, monstra i zbraně, ale místo převyprávění konkrétního příběhu nechává postavy hledat vlastní cestu a nést následky. Odkazy jsou všude: kdykoli zazní slova addictol, stimpak nebo buffout, hráči se pousmějí. Vedle toho tvůrci rozsypali i drobné easter eggy a odkazy na vedlejší questy, jako je kluk z ledničky nebo bizarní skupinka napomádovaných „zombie“ elvisáků. Ale nic z toho nepůsobí jako povinná znalost, seriál funguje i pro ty, kdo hry nehráli.
Vizuální stránka je opět na skvělé úrovni. Velký podíl na tom má kombinace praktických efektů s promyšleným CGI. Párači, kteří v první řadě chyběli, tentokrát dostali pořádný prostor. Tvůrci vytvořili skutečné modely a animatroniku, což je dělá uvěřitelnějšími než cokoli vytvořeného počítačově.
Struktura vyprávění je chytře rozložená mezi hlavní dějovou linkou a flashbacky do doby před válkou. Právě tyto návraty do minulosti patří k nejsilnějším částem série. Postupné odhalování tajemství Vault-Tecu působí jako skládačka, která dodává postavám hloubku, aniž by brzdila tempo.
Cooper a Lucy: nefunkční dvojka snů
Druhá řada je především cestou Coopera Howarda (Walton Goggins) a Lucy MacLean (Ella Purnell), kteří společně pronásledují Lucyina otce Hanka (Kyle MacLachlan) až do New Vegas. Jejich vztah je srdcem celé řady. Fallout je nejlepší právě ve chvílích, kdy si tahle dvojice ne/ochotně pomáhá.
Walton Goggins je opakovaně označovaný za největší tahák seriálu a oprávněně. Kdykoli je na plátně, všechno ožije. Má v sobě westernové charisma, drsnost i karikaturu, tragiku i černý humor. V rozhovorech přiznal, že některé scény točil po třech hodinách spánku, vyčerpaný z jiných projektů, a že právě tohle vyčerpání jeho herectví paradoxně pomohlo. Gogginse po tomhle výkonu nejde nemilovat.
Ella Purnell s ním drží krok. Lucy už není jen naivní holka z vaultu, pustina ji mění a Purnell tuhle proměnu hraje s jemností, která nepotřebuje velká gesta – teda až na její nezaměnitelné „okey-dokey“. Za zmínku také stojí moment, kdy je její postava na drogách a ona si viditelně užívá možnost zahrát si v úplně jiné poloze.
Seriál přináší i nové postavy, které jsou pro děj zásadní. Macaulay Culkin v roli vysoce postaveného člena Caesarovy legie patří k nečekaným castingovým překvapením. Kumail Nanjiani jako paladin Bratrstva oceli přidává mix humoru a napětí a Justin Theroux jako Robert House, excentrický miliardář s pečlivě zastřiženým knírkem, patří k nejvýraznějším novým tvářím celé řady. Ostatní vedlejší charaktery už tak zapamatovatelné nejsou a místy se objevují i pomalejší pasáže. Kdykoli se děj odpojí od Coopera a Lucy a přeskočí k jiným postavám, ať už ve vaultech, nebo na povrchu, působí to jako odbočka z hlavní linie na vedlejší quest, který vám úplně nesedne. Vodní krize ani Normovo (Moisés Arias) putování pustinou nedosahují intenzity Gogginsovy linky. Jedině snad nahlédnutí do minulosti správkyně Steph (Annabel O’Hagan) naznačuje zajímavý potenciál do dalších sérií.
Zatímco první řada těžila z objevování světa, druhá už staví na očekávání fanoušků a místy mu vychází až příliš vstříc. Je ambicióznější, ale občas ztrácí fokus a ne vždy ví, čí příběh vlastně vypráví. Přesto zůstává silným příslibem do budoucna. Pokud si třetí řada udrží respekt k postavám a uhlídá vlastní svět, může Fallout přerůst z povedené adaptace ve skutečně výjimečný seriál.
Finále osmého dílu láká na potvrzenou třetí řadu a rychlé tempo produkce dává naději, že čekání nebude dlouhé.
