Billie Eilish není outsider – to s devíti cenami Grammy a dvěma Oscary (za písně k bondovce Není čas zemřít a loňské komedii Barbie) snad ani nejde. Ale rozhodně stojí mimo – mimo hudební styly momentálně populární v mainstreamu, mimo zavedené pořádky v šoubyznysu.
Součástí mainstreamu a šoubyznysu samozřejmě je, jen to působí, jako kdyby se na přední pozice popkultury dostala jakousi červí dírou, rychleji a „podivněji“ než například její kolegyně Beyoncé či Taylor Swift. I ony nedávno vydaly nová alba – dlouhá, snažící se působit velkolepě a předat určitý koncept. Billie Eilish však oproti „konkurenci“ nestaví světy, nýbrž pokračuje v psaní svého hudebně-osobního deníčku. Nemává kolem sebe hvězdnými hosty a armádami spolupracovníků, nýbrž drtivou většinu práce opět odvede se svým bratrem, multiinstrumentalistou a producentem Finneasem. Tři roky po své druhé dlouhohrající desce Happier Than Ever přichází s novinkou Hit Me Hard and Soft, která má střídmou stopáž pod tři čtvrtě hodiny a neumetaly jí cestu žádné singly; ten zatím jediný, Lunch, vyšel v den vydání celé desky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
