Karel má rád svůj klid – a najednou v jeho luxusním dvoupatrovém bytě probíhá vypjatá třígenerační hádka. Z jedné strany bohémská matka, z druhé nezvedený syn, kdesi vzadu utírá rozplesklé zákusky Lucie, kterou Karel do mezonetu připouští jen řízeně, aby nepřišel o pohodlí. Všechno se odehraje v jediném pečlivě choreografovaném několikaminutovém záběru. Postavy kolem sebe krouží jako boxeři v ringu, místo ran létají vzduchem čerstvé výčitky i dávné křivdy, vzduchu ubývá a atmosféra houstne. Pohyby jsou vyměřené na milimetry, timing replik na čtvrtvteřiny – a když už už hrozí výbuch, pročísne místnost místo blesku věta, která situaci shodí do grotesky.
Film Tancuj Matyldo je vyprávěný s oslňující suverenitou, která budí klamný dojem lehkosti a samozřejmosti. Můžeme se jím nechat unášet jako řekou, vznášet se a při tom cítit sílu proudu. Všechny výrazové prostředky se spojují v jediném toku, všechno hraje pro celek. A celek je víc než jen suma svých částí. Například herci. Regina Rázlová, její někdejší student Karel Roden i začínající Antonio Šoposki přinášejí každý vrcholné výkony, ale ty se navíc násobí navzájem a nad jejich společnou souhrou se tají dech; navíc nelze nežasnout, jak dokázal teprve dvacetiletý Šoposki vedle takových hereckých buldozerů vůbec zůstat stát na nohou. Kamera? Držitel čtyř Českých lvů Martin Štrba nejprve zvedne divákovi tep úvodním, rovněž několikaminutovým záběrem z ruky, aby pak čaroval s náladami, od vánoční idyly přes samotu nočního velkoměsta po klaustrofobický horor. Nebo masky Andrey McDonald odrážející postup degenerativní choroby...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
