Co kdyby měli herci v českých verzích zahraničních filmů jiné obličeje? Nalepíme Johnnymu Deppovi Jakuba Prachaře? Dáme na Margot Robbie Zlatu Adamovskou? Že by to bylo absurdní? A dabing, při kterém polovinu hereckých výrazových prostředků taky „nahrazujeme“, absurdní není? O tom, že jakýmsi obráceným dabingem je playback, nám povypráví bubeník Adama Mišíka. A nevěřte dokumentům!
Jakub Švejkovský: První listopadový víkend se v Praze udílelo ocenění Atlet roku. Největší pozornost si ovšem nevysloužil vítěz ankety, oštěpař Jakub Vadlejch (který vyhrál potřetí v řadě), nýbrž vystupující KAPELA ADAMA MIŠÍKA. Její bubeník totiž bubnoval bez paliček. Celý výjev působil o to bizarněji, že kapela hrála na playback. „Když si zapomeneš tretry (palice) na závod (live vystoupení),“ napsal na svůj Instagram olympijský vítěz v desetiboji z Atén 2004 Roman Šebrle. Příště už se snad bude bubnovat s paličkami.
Jan Škoda: Jsou populární, ale každé slovo jim věřit nemůžete. Dokumenty na Netflixu, v nichž celebrity typu Sylvestera Stallona, Robbieho Williamse nebo Davida Beckhama otevírají své třinácté komnaty, sice strhnou kouzlem dané osobnosti, vždy je však třeba mít na paměti, že tyto přísně autorizované filmy jsou pro ně prodlouženou rukou osobního PR. Slavný fotbalista například rozhodně nebyl obětí fanoušků po mistrovství světa v roce 1998, o čtyři roky později byl pak na šampionátu faulován jiný hráč, než jak tvrdí film. DOKUMENTY NEJSOU REALITA, je třeba to opakovat zas a znovu.
Jana Bohutínská: Jednou pro vždy dávám never more ničení zahraničních filmů českým dabingem tak, že se na ně nedá dívat. Zvlášť pro veřejnoprávní televizi je to dvojnásobná ostuda. Proč si dál pěstovat dabing, který sice zažíval zlatou éru za socialismu a dmuli jsme se nad ním pýchou, ale už přes třicet let, po pádu komunismu a otevření fyzických a kulturních hranic, ztrácí úroveň a postrádá smysl? I to je jedno z témat k diskusi, která by měla předcházet všem úvahám o zvyšování či rozšiřování koncesionářských poplatků.
