Ředitele Nakladatelství Academia Jiřího Padevěta není třeba milovníkům literatury, která se zevrubně věnuje historii druhé světové války a poválečného období, nijak zvlášť představovat. Že je odborník na slovo vzatý, potvrzují ocenění Magnesia Litera a Slovník roku 2013, jež obdržel za svůj opus magnum Průvodce protektorátní Prahou.
Na neméně zdařilou Kroniku protektorátu nyní Jiří Padevět navázal objemnou, vyčerpávající a v naší odborné literatuře nemající obdoby KRONIKOU TŘETÍ REPUBLIKY. Vydalo ji pražské Nakladatelství Academia a zahrnuje sice poměrně krátký, zato však bouřlivými událostmi nabitý časový úsek vymezený daty 10. května 1945 až 25. února 1948.
Za trest „němec“ s malým n
Autor se zaměřil především na některé méně známé události inkriminovaného období. Mimořádnou pozornost věnuje odsunu Němců a podmínkám, v nichž se internovaní příslušníci národa těšícího se kvůli masově páchaným zločinům takové nenávisti, že se po válce v tisku psalo „němec“ s malým n, nacházeli. Neopomíjí konkrétní případy násilí na jednotlivcích, retribuční dekrety, zúčtování se skutečnými, ale někdy bohužel i problematickými kolaboranty; poznamenejme však, že tento neblahý jev se netýkal zdaleka jenom poválečného Československa a jeho dramatického tříletého období „národní očisty“, tedy postupného vyhnání českých a moravských Němců.
Sedmapadesátiletý knihkupec, nakladatel a jeden z nejoblíbenějších popularizátorů československé moderní historie ve své čerstvé novince neopomíjí ani znárodňování a stále se zostřující a neúprosnější boj o moc ve státě, jenž se čím dál víc propadal do sféry sovětského vlivu se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Někdy docházelo až k bizarním událostem. Tak například 19. února 1946 na pražské Pankráci popravili na základě rozsudku mimořádného lidového soudu Štěpánku Houdovou, jež za okupace udala svého manžela, že vlastní nelegálně drženou zbraň! Pro úplnost doplňme, že mimořádné lidové soudy odsoudily k trestu smrti 713 osob (475 Němců a 234 Čechů), na doživotí 741 (443 Němců a 293 Čechů), k dočasnému trestu odnětí svobody 19 888 osob a 9132 osvobodily.
Od trestů smrti pro udavače ke kultuře
Padevětovu drobnohledu neuniklo ani chování příslušníků Rudé armády. To se ne vždy vyznačovalo právě rytířskostí a často neodpovídalo gloriole, kterou ji ověnčila sovětská propaganda, jejíž chvalozpěvy ochotně reprodukovali domácí komunisté, jimž její přítomnost nesmírně posílila pozice. Jiří Padevět nevynechal opravdu nic podstatného. Od trestů smrti pro udavače se přeneseme do sfér kulturního života, dozvíme se, jaké knižní tituly tehdy vycházely, jaké kroky vláda podnikala v ekonomické sféře – zkrátka vše, co se nějak vázalo k ani ne tříleté existenci třetí republiky, kdy trpěli lidé i stát.
Nezbývá než vyslovit přání, aby se autor někdy v budoucnu pokusil stejným způsobem zpracovat i následující, poúnorovou etapu našich dějin. Děl takového rozsahu a kvality je totiž třeba jako soli.
