Panenka, Pojďme se napít, Napsal jsem jméno svý na zdi. Zlidovělá až lidová klasika táboráků. Držitel Ceny Anděl za celoživotní dílo a jedna z největších osobností současné české hudební scény, písničkář Robert Křesťan, který právě dnes slaví pětašedesát let, ale nikdy neustrnul ve svém hudebním vývoji.
Jeho jméno je v současnosti spojeno s nadžánrovou skupinou Druhá tráva. Ta není jen ozdobou české scény, ale je jednou z mála, které mají bohaté zahraniční zkušenosti. Co se týče působení ve Spojených státech amerických, a to nikoli ve smyslu hraní pro krajanské spolky, nýbrž pro skutečné tamní publikum na festivalech po boku amerických skupin, asi nemá konkurenta.
Druhá tráva se od začátku devadesátých let propracovala díky širokému žánrovému rozhledu svých zakladatelů Roberta Křesťana a multiinstrumentalisty Luboše Maliny do pozice kapely, která s úspěchem hrává na festivalech folkových, rockových, a třeba i bluesových – a všude za sebou nechává nadšené publikum. Je to dáno členitým repertoárem, ve kterém se skvěle prolínají autorské písně Roberta Křesťana s dobře vybranými coververzemi, hráčskou precizností členů Druhé trávy, a především charismatem dnešního oslavence.
Přesvědčivost a obraznost
Robert Křesťan na svém neopakovatelném projevu pracoval už od své první kapely, trampských Traperů, které dodnes příležitostně obnovuje. Od roku 1979 byl pak členem bluegrassové skupiny Poutníci, která se za dobu jeho členství propracovala na úplnou špičku scény sdružené kolem proslulého festivalu Porta – její soutěžní část ostatně v letech 1982 a 1983 dvakrát vyhráli.
Jejich první album y roku 1987 bylo velkou událostí a obsahuje Křesťanovy písně, které se staly nejen hity, ale vysloveně zlidověly v podání zástupů amatérských kytaristů u táboráků i v hospodách: Panenka, Až uslyším hvízdání, Napsal jsem jméno svý na zdi, Všem Kryštofům Kolumbům nebo Podobenství o náramcích. Už tady se ale objevilo Křesťanovo nadžánrové cítění: jednou z položek alba je píseň Telegrafní cesta, český překlad songu Telegraph Road britské rockové skupiny Dire Staits – s Druhou trávou ji na koncertech mimochodem Křesťan zpívá dodnes.
„Mně se dostala před koncem 80. let do ruky deska Poutníků, na které mě nejvíc zaujala písnička Wayfering Stranger. A byl jsem v šoku, protože takhle tady v té době nikdo nezpíval. A to je myslím dodnes Robertova největší deviza,” vzpomíná na svoje první setkání s Robertem Křesťanem hudební publicista Ondřej Konrád, který ve své druhé profesi hudebníka, hráče na foukací harmoniku, s Křesťanem mnohokrát spolupracoval. „Pak jsem na ně šel do klubu Na Petynce a tam mě Robert svým zpíváním a tím ohromným magnetismem, který vyzařoval, naprosto fascinoval. Vždycky stál soustředěný někde za kapelou, pak přišel k mikrofonu a prostě ‘to dal’. Ve výrazu je nesmírně přesvědčivý,” dodává.
Poutníci s Křesťanem vydali ještě několik dalších alb, některá autorská, některá s bluegrassovými tradicionály a standardy, až se v roce 1991 Křesťan s Malinou takříkajíc „udělali pro sebe” a založili Druhou trávu, která se vzápětí stala hvězdou scény, ale zároveň se začala rozhlížet po světě, jak formou zájezdů, tak spolupráce s hvězdami americké scény kalibru Petera Rowana, Tonyho Trischky nebo Charlieho McCoye. Svůj autorský rukopis Robert Křesťan vycizeloval do unikátní podoby jazykově nesmírně bohaté, výrazově vrstevnaté a obsažné výpovědi plné kulturních konotací i poetických náznaků. „Jeho bohatá textová obraznost a pěvecká přesvědčivost, to je kombinace, která na české scéně nikdy nebyla,” shrnuje Konrád.
Dylan a spol.
Podstatnou roli v Křesťanově tvorbě hraje překládání z angličtiny, kterou dokonale ovládá. Ostatně, jeho jméno najdeme i u českých verzí mnoha titulů anglicky psané beletrie, například od významných autorů typu Williama Eastlakea nebo Normana Mailera. Křesťanovou hlavní doménou jsou ovšem překlady písňových textů, ve kterých má v naprosté většině případů neuvěřitelný dar držet se takřka do puntíku originálu a přitom texty přeložit tak, že znějí, jako by šlo o jeho autorské dílo. V jeho překladatelské tvorbě naprosto dominuje Bob Dylan, jemuž s Druhou trávou dokonce věnovali samostatné album Dylanovky. „Ale Dylanových písniček má Robert rozesetých na jiných albech tolik, že by to možná vydalo na další album,” podotýká Ondřej Konrád a dodává: „Nevím o nikom, kdo by u nás dělal Dylanovy věci adekvátněji a přesněji, a přitom s autorským vkladem, než Robert.”
Ať už na pódiu zpívá vlastní autorskou tvorbu nebo převzaté písně, které publikum Druhé trávy miluje, vždy z Roberta Křesťana vyzařuje absolutní ponoření do hudby a textu. Ondřej Konrád na toto téma doplňuje postřeh z muzikantských šaten: „Za Robertem se nedá jít před koncertem. Já to několikrát zkusil, protože se známe dlouho, už od té Petynky, ale taky jsem moc nepochodil. Je jako lev v kleci, který obchází kolem dokola a totálně se soustředí. Naprosto tomu rozumím. Když někdo má jít hrát v divadle Hamleta, taky nepotřebuje do poslední chvíle mazat v šatně mariáš.”
