Je super, že filmy Barbie a Oppenheimer mají tak skvělé, v růžovém případě dokonce rekordní návštěvnosti. Ale jestli bylo spojovat je dohromady dobrý nápad původně, tak teď, víc než měsíc od premiéry, by se s tím mohlo přestat. Už jen proto, že nám kvůli tomu diváci trochu zvlčili. A jestli tyhle snímky vyprávějí o fenoménech 20. století, tak zprávy z Afghánistánu jako obvykle působí jako ze středověku...
Veronika Bednářová: Kdo z vás byl v posledních třech týdnech v kině na Barbie nebo na Oppenheimerovi, musel mít stejně jako já radost z plných kinosálů i o horkých letních odpoledních. Spojování panenky Barbie s vizuály atomového výbuchu na oficiálním účtu snímku Barbie i jinde bylo ale opravdu stupidní, a i když se za to společnost Warner Bros. omluvila, je třeba začít tyhle dva snímky ještě striktněji oddělovat. Oba jsou tak výjimečné a mají takovou šanci vrátit film do kategorie kolektivně sdíleného kulturního zážitku, že by se na ně jednoduše nemělo chodit ve stejný den. Konec BARBENHEIMEROVI!
Jan Škoda: Vyprodané projekce Barbie a Oppenheimera jsou sice pro kinaře skvělou zprávou, zároveň nám však připomínají, že jsme tak trochu zapomněli, jak se v kině chovat. Wall Street Journal vydal rozsáhlý článek o tom, jak ČÁST DIVÁKŮ ztratila veškeré zábrany a během filmů fotí plátno s bleskem, kontroluje zprávy nebo se prostě vybavuje. Brečení ale není na místě. Chce se totiž dodat, že současná mainstreamová kinematografie má takové diváky, jaké si svým akcentem na všudypřítomný marketing podporující „eventové“ franšízy vychovala.
Vojtěch Rynda: Stoupenci TÁLIBÁNU spálili v afghánské provincii Herát hudební nástroje a aparatury za tisíce dolarů (což v dané oblasti není malá suma!), neboť hudba přece způsobuje mravní zkaženost. Velká část zničené kořisti prý sloužila ke svatebním oslavám, protože když už lidem kazit radost ze života, tak důkladně. Chtělo by se říct never more, ale těchhle zpráv bude bohužel stále přibývat.
