Náš patrně největší specialista na lusofonní oblast, emeritní docent světových dějin na filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové Jan Klíma, se v zápiscích z roku 1992 vrací do roku prvních angolských voleb, ale také, což je pro nás daleko důležitější, do evakuace posledního československého velvyslanectví v hlavním městě Luandě.
Knížku Nad Angolou zataženo vydalo pražské Nakladatelství Lidové noviny. Jan Klíma zná Angolu, po Brazílii druhou největší portugalsky mluvící zemi světa, jak vlastní boty, neboť zde vedl náš zastupitelský úřad jako chargé d’affaires. Když poražená strana neuznala výsledek voleb, v bývalé portugalské kolonii a od roku 1951 už „jen“ zámořském území se nanovo rozhořela občanská válka a naše velvyslanectví se muselo evakuovat stejně spěšně jako předloni v srpnu z Kábulu.
Bouřlivé dějiny (nejen) Portugalska
Jan Klíma, jenž ve svých více než třiceti knihách a v četných odborných článcích zmapoval lusofonní oblasti od zdaleka největší a nejlidnatější Brazílie až po Východní Timor, který sice vyhlásil nezávislost na Indonésii už v roce 1975, ale většina světa ji uznala teprve v roce 2002 (jde tedy o jeden z nejmladších států planety), se zaměřil rovněž na dějiny afrických států a publikoval řadu monografií. Stačí připomenout takové osobnosti jako Vasco da Gama, hrdina boje za nezávislost Jižní Ameriky Simón Bolívar (to byl ovšem venezuelský generál a plitik) či portugalský diktátor António de Oliveira Salazar. Klímovi neunikly ani události, k nimž patří koloniální válka a dekolonizace černého kontinentu.
Z autorovy plodné spolupráce s Nakladatelstvím Lidové noviny vyšly v oblíbené a léta zavedené edici Dějiny států tituly Angola, Azorské ostrovy a Madeira, Brazílie, Guinea-Bissau, Kapverdské ostrovy, Mosambik, Namibie a nyní již třetí vydání Dějin Portugalska. Tato nejzazší výspa západní Evropy zůstává neprávem tak trochu ve stínu mnohem většího, lidnatějšího a bohatšího souseda – Španělska –, a to i pokud jde o zájem zahraničních turistů. Přesto je to však země pyšnící se bouřlivými dějinami, země odvážných mořeplavců a objevitelů, kteří před dávnými staletími odkrývali Evropanům netušené obzory, země lahodného vína tvořící v letech 1580 až 1640 unii se Španělskem a v minulosti se pyšnící velkolepou literaturou.
Klíma si podrobně všímá přechodu od vojenské diktatury k Novému státu, výhod i trpkosti neutrality a tápání po nastolení demokracie po karafiátové revoluci v dubnu 1974, jakož i dějin česko-portugalských vztahů od objevných cest až po sbližování ve sjednocující se Evropě. Vždyť dříve polozapomenutá země Lusovců, jež tak opěvoval největší portugalský básník Luís Vaz de Camões, je už léta naším spojencem v NATO a Evropské unii.
Časy se zkrátka mění.
