Narodila se 15. 4. 1938 v Tunisu. Připravovala se na učitelskou dráhu, když si jí při místní soutěži krásy všiml italský filmový producent. Poprvé se objevila ve filmu Maria Monicelliho Zmýlená neplatí v roce 1957. Od té doby natočila více než sto filmů po celém světě. První velká úloha byla role Ginetty v sociálním dramatu Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři. S Viscontim se potkala ještě v Gepardovi a Hvězdách Velkého vozu, zatímco s Federikem Fellinim natočila legendární film 8 1/2. Známe ji ovšem i z celé řady dalších filmů, jako je např. Cartouche, Statek, Růžový panter, Cirkus Svět, Den sovy, Profesionálové nebo Tenkrát na Západě. Rolemi elegantních, hrdých a často velmi nepřístupných žen vytvořila do jisté míry ideál ženy a v 60. letech 20. století se stala erotickým symbolem evropského filmu. Během své kariéry poskytla i dva rozhovory Reflexu. Vybíráme z nich.
Pokračování 2 / 24
O Tunisku
Narodila jsem se v Tunisku. Matka pocházela ze Sicílie, ale její předkové žili v Tunisku už po čtyři generace. Přišli do Tuniska ještě v době, kdy to nebyl francouzský protektorát. Já jsem ovšem už chodila do francouzských škol. Říká se, že místo narození hraje v životě člověka hrozně důležitou roli. Je to samozřejmě pravda, protože kořeny se dají jen obtížně vytrhat, ale ve mně se mísí všechno dohromady: francouzské vzdělání a italská národnost. Díky místu narození jsem ale především Afričanka.
2005
Pokračování 3 / 24
O dětství
Já byla jako dítě dost divoká. Původně jsem měla být kluk, rodiče chtěli kluka a místo toho se jim narodila holčička. A tak jsem se jim to snažila vynahradit. Potulovala jsem se po ulicích s klukovskou partou, prala se. Byla jsem tak divoká a nespoutaná, že jsem dokonce odmítala mluvit.
2005
Pokračování 4 / 24
O nezávislosti
Moje svoboda byla skutečně pro mě vždycky tím nejdůležitějším. Nikdy v životě jsem se například nevdala. Nezříkám se tím života s mužem, jen na to nepotřebuji mít papíry nebo nějaké manželské smlouvy. A nechci být na muži závislá.
2005
Pokračování 5 / 24
O odmítání
Mimochodem odmítání vřele doporučuji, vyplatilo se mi v životě mnohokrát. Dalo by se říct, že čím častěji jsem říkala ne, tím větší o mě byl zájem.
2012
Pokračování 6 / 24
O svých začátcích
Jak jsem se stala herečkou? Nedopatřením. Když jsem byla v lyceu, natočila jsem s jedním mladým francouzským režisérem dokumentární film, který se pak promítal na filmovém festivalu v Berlíně. A pak jsem jednoho dne vyšla ze školy a na chodníku na mě čekal herec Omar Sharif. Přijel se mě zeptat, jestli bych s ním nechtěla natočit film. Představte si ten šok. Bylo mi patnáct!
2005
Pokračování 7 / 24
O svých začátcích II.
V roce 1957 pořádala matka dobročinný večírek na italském velvyslanectví, jehož součástí byla taková místní soutěž krásy o nejhezčí Italku žijící v Tunisku. Pozorovala jsem holky, jak se procházejí po jevišti, a najednou mě někdo chytil, už nevím kdo, a vytáhl mě nahoru. Nechtěla jsem, bránila se, ale nakonec tou královnou krásy zvolili mě. V hledišti seděl jeden zástupce italského filmu a ten mě pozval na filmový festival do Benátek. A pak už to šlo samo.
2005
Pokračování 8 / 24
O italském původu
Já jsem se taky vždycky hlásila k italskému původu, ale u nás doma se mluvilo francouzsky, takže když jsem přijela do Itálie, vůbec jsem italsky nerozuměla. Do té doby jsem z italštiny slyšela jen sicilské nářečí, ale nikdy jsem se italsky mluvit neučila. Ve svém prvním italském filmu režíroval ho Mario Monicelli a jmenoval se Zmýlená neplatí - jsem hrála s Vittoriem Gassmanem a Marcellem Mastroiannim. Když jsem je pozorovala a viděla, jak pořád hrozně gestikulují, jak „mluví“ rukama, měla jsem pocit, že se neustále hádají. A trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že gestikulace je běžná součást mluvy, že je to jen jeden z normálních výrazových prostředků. Začátky v Itálii pro mě byly skutečně velmi těžké. Ale možná proto jsem byla pro Italy tak zajímavá. Byla jsem Italka a zároveň jaksi nebyla.
2005
Pokračování 9 / 24
O Viscontim a Fellinim
Byli jako voda a oheň. Visconti měl potřebu všechno kontrolovat, bez jeho svolení se nesmělo ani mrknout řasou. Fellini byl přesný opak. Scénář nepoužíval, běžně nás nechával improvizovat. A nenáviděl ticho: nejvíc nápadů měl, když na placu vládl chaos a křik.
2012
Pokračování 10 / 24
O Viscontiho Gepardovi
Hrála jsem s Alainem Delonem, Renatem Salvatorim a Annie Girardotovou v dnes už velmi slavném filmu Rocco a jeho bratři. Myslím, že právě tehdy si mě Visconti víc všiml, takže když hledal herce do Geparda, obrátil se na mě. Nevím, jestli to byl zlomový film, ale pamatuju se, že jsme s Alainem Delonem a Burtem Lancasterem od začátku natáčení cítili, že se děje něco mimořádného, že to nebude jen tak obyčejný film. Do dneška mi ho všude připomínají. Když někde pořádají přehlídku mých filmů, začínají nebo končí Gepardem.
2005
Pokračování 11 / 24
O Viscontim a Fellinim ještě jednou
Pro Felliniho jsem byla múza, inspirace, aspoň mi to říkal. On ženy prostě miloval a já zas milovala, jak se na mě dívá. S Viscontim to bylo těžší, ženy obecně nesnášel. Ale mě měl rád. Natočili jsme spolu čtyři filmy, bral mě s sebou na cesty po světě, zasvětil mě do umění – nebylo téma, které by neznal, hudba, obrazy, literatura, všechno ho zajímalo. Dodnes vzpomínám, jak mě vzal na poslední koncert Marlene Dietrichové do Londýna, neustále mě zahrnoval dárky ... Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale náš vztah byl naprosto fantastický.
2012
Pro Felliniho jsem byla múza, inspirace, aspoň mi to říkal. On ženy prostě miloval a já zas milovala, jak se na mě dívá. S Viscontim to bylo těžší, ženy obecně nesnášel. Ale mě měl rád. Natočili jsme spolu čtyři filmy, bral mě s sebou na cesty po světě, zasvětil mě do umění – nebylo téma, které by neznal, hudba, obrazy, literatura, všechno ho zajímalo. Dodnes vzpomínám, jak mě vzal na poslední koncert Marlene Dietrichové do Londýna, neustále mě zahrnoval dárky ... Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale náš vztah byl naprosto fantastický.
2012
Pokračování 12 / 24
O herectví
Vždycky jsem dělala rozdíl mezi svou vlastní identitou a hraním. Od okamžiku, kdy jsem si stoupla před kameru, už jsem to nebyla já, ale postava, kterou jsem hrála. Do jisté míry jsem se za tou postavou mohla schovat. Fellini říkal, že herec nemá najít svou vlastní pravdu, ale pravdu postavy, kterou interpretuje. A tahle slova mám na paměti po celý život.
2005
Pokračování 13 / 24
O Marlonu Brandovi a Jamesi Deanovi
Marlon Brando a před ním i James Dean vnesli totiž do filmu něco naprosto moderního. Před nimi postavy recitovaly. Oni hráli. Očima, pohledem, výrazem obličeje, gestem. Brando velmi dobře věděl, že je můj oblíbený herec, takže když jsem přijela do Hollywoodu, vyhledal mě. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků mého života.
2005
Pokračování 14 / 24
O Brigitte Bardotové
Zní to jako fráze, ale byly jsme kolegyně a kamarádky. Několikrát jsme spolu dokonce točily. Fungovalo to asi i proto, že jsem se dokonale doplňovaly. Vezměte si, že jsme byly blondýna versus brunetka, CC versus BB. Paparazzi se předháněli, kdo vyfotí, až se budeme vraždit, ale nedočkali se, naopak jsme byly spíš spojenkyně. Bavily jsme se tím. Na jednu z premiér jsme dorazily jako muž a žena, Brigitte měla oblek a já minisukni. Byl z toho tehdy velký poprask a my na to dodnes vzpomínáme. Mimochodem když mi Brigitte píše, oslovuje mě „má drahá petrolejářko“ – podle názvu toho filmu (westernové komedie Petrolejářky z roku 1971, pozn. red.).
2012
Pokračování 15 / 24
O herectví II
Myslím, že to, co herec potřebuje ze všeho nejvíc, ho žádná škola naučit nemůže. Tou věcí je charisma. Herečka může být sebekrásnější, ale pokud v ní není nic, není taky schopna nic interpretovat. V tomhle herci ani škola, ani fyzická krása nepomůže. Záleží jen na tom, co je schopen divákovi dát. Jak velké má charisma.
2005
Pokračování 16 / 24
O nahotě
Mou největší zbraní byly vždycky oči. Pohled. To je ve filmu velmi důležité. Já jsem se před kamerou nikdy nesvlékla, a přesto jsem byla považována za erotický symbol. Proč? Protože ve mně bylo tajemství. Tajemství je totiž mnohem důležitější než nahota. Když potkáte nějakého člověka a okamžitě se o něm dozvíte všechno, přestane vás zajímat. Mnohem důležitější než vědět je objevovat. Hádat. A to platí dvojnásob i pro film.
2005
Pokračování 17 / 24
O Hollywoodu
Jedna věc mi ovšem na Hollywoodu vadila strašně moc. Vždycky mě tam chtěli nějakým způsobem změnit, nacpat mě do jiného šuplíku, stvořit si mě k obrazu svému. A já přímo nesnáším, když mi někdo diktuje, jak se mám oblékat, jak líčit a jak česat. Proto bylo natáčení v Hollywoodu pokaždé velmi složité.
2005
Pokračování 18 / 24
O evropském a americkém filmu
Víte, já si myslím, že v americkém filmu se odráží celá historie filmu evropského. Když potkáte takové lidi, jako je třeba režisér Francis Ford Coppola, zjistíte, že o evropském filmu vědí všechno a že z něj ve své práci vycházejí. Uvědomte si, že v Americe má spousta lidí evropský původ, že se jejich předkové narodili v Německu, Anglii, Itálii a že smícháním těchto evropských zkušeností vznikla i americká kultura. Ale vy máte spíš na mysli peníze. Faktem je, že dnes filmy stojí víc a víc a že Američané na jejich realizace mají víc peněz. Jenomže mně stejně přijde, že místo počítačových efektů bychom se měli vrátit k efektům duše a srdce. A na to zase tolik peněz nepotřebujeme.
2005
Pokračování 19 / 24
O Hollywoodu ještě jednou
Hollywood, Hollywood! Občas tam zajedu na návštěvu, za dobu, co jsem tam pracovala, jsem si v Los Angeles udělala spoustu přátel – třeba takový Rock Hudson nebo Paul Newman, jenž mi dokonce půjčoval dům. Žít bych tam ale nemohla, je to podivný svět. Všechno se musí řešit přes agenty a agenty agentů, na všechno existují tabulky a systémy. Když jdete po ulici, policie vás zastaví a vyslýchá, kam jdete, bez auta působíte podezřele. Asi jsem duší příliš Evropanka.
2012
Pokračování 20 / 24
O nahotě ještě jednou
Dnes chce po herečkách nahé scény každý, je mi jich líto. Ale dělají špatně, když s tím souhlasí. K filmu patří fantazie a fantazie je zase základem erotiky. Co by mužům zbylo, kdybychom jim ukázaly všechno, to si, děvenko, pamatuj. Prostě jsem měla za to, že halit se je erotičtější než odhalovat.
2012
Pokračování 21 / 24
O mužských hereckých idolech
A víš ty, kolik jich bylo? Ani já to nejsem schopna spočítat, natož abych je měla nějak roztříděné. Počkej, zamyslím se ... Mezi těmi nejzajímavějšími mám určitě Alaina Delona, to je moc fajn chlapík. Dodnes spolu chodíme na kafíčko. Pak taky Marcello Mastroianni, jeho svodům jsem odolávala celý život. Možná John Wayne, s ním jsem ale byla ještě jako dítě, rodiče mě hlídali a pamatuju si jen, že měl hrozně velkou ruku. A nesmím zapomenout na Jeana-Paula Belmonda. Těch mužů byla vážně spousta. Ty by sis vybrala?
2012
Pokračování 22 / 24
O Evropě
Spojená Evropa, to přece není konfrontace. Tím, že se Evropa otevřela, vznikla spousta nových možností. Tohle si uvědomuje zejména mladá generace. Mladí lidé mohou dnes studovat, kde je napadne. Učí se cizí jazyky a učit se cizím jazykům znamená najít schopnost komunikace s čím dál větším počtem lidí. Je to jednoduché. Nauč se jazyk a mluv.
2005
Pokračování 23 / 24
O schopnosti se domluvit
Myslím, že všechno je to jenom otázka vzájemného respektu, tolerance. Když jsem byla malá, slavily se v Tunisku nejrůznější svátky, ať už katolické, židovské, nebo arabské. A všichni se na nich podíleli a respektovali je. Prožila jsem to na vlastní kůži a jsem přesvědčena, že jenom tak můžeme najít řešení řady problémů. Znám to z filmu. Nejdůležitější je vést dialog. Jakmile povedeme dialog, bude všechno okamžitě jednodušší.
2005
Pokračování 24 / 24
O slávě
Vždycky jsem se snažila žít normálním životem. Nikdy jsem neměla žádné bodyguardy, moje auto nikdy neřídil můj soukromý šofér. Mám strašně ráda kontakt s ostatními lidmi. Samozřejmě že čas od času se na ulici najde někdo, kdo mě obtěžuje. Ale okamžitě se najdou čtyři další, kteří mi pomohou.
2005
