Moldavsko-ukrajinský malíř Alexander Tinei (55) se na konci století usadil v Budapešti. Jeho práce jsou zastoupeny v podstatné většině kolekcí českých sběratelů umění. Příští týden – 19. března – mu v pražském prostoru DOX končí jeho dosud největší samostatná výstava Funny Games.
Jak je Moldavanovi v době války na Ukrajině?
Šíleně. Víte, já vystudoval umění v Kišiněvě a bylo mi nějak dobře, protože jsme tam tehdy neměli žádné informace. Až mnohem později jsem si uvědomil, že naše izolace byla výrazně propracovanější než ta, kterou jste měli vy, v Praze, nebo jaká byla v Budapešti. V Moldávii, tehdy součásti Sovětského svazu, byl jakýkoli přístup k informacím důsledně kontrolován nebo úplně zakázán. Navíc Moldávie Nemoldávie, hlavním městem byla Moskva. Šílená situace: tím, jak jsme byli neustále vystaveni sovětské propagandě, byla někde hluboko v nás vypěstována sympatie s rustvím. Dodnes mám problémy s identitou. Jsem Moldavan, Ukrajinec, ale i Rus. Když jsem na vás čekal v kavárně, četl jsem Dostojevského. Je to ohromná schizofrenie. I po rozpadu Sovětského svazu jsem ještě několik let bydlel v Rusku a vnímal hrůzy, které má na svědomí.
V srpnu 1991 se staré vojensko-nomenklaturní garnitury pokusily svrhnout Michaila Gorbačova. Místo toho se rozpadl Sovětský svaz a prezidentem Ruska se stal Boris Jelcin. Kde jste tehdy pobýval?
To už jsem odjel z Moskvy na Sibiř, takže jsem dění sledoval v televizi. Očekávalo se, nebo spíše tušilo, že se něco stane, že musí přijít něco nového, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jelcin a lidé kolem něj se chopili moci, a i když si možná někdo myslí něco jiného, Jelcin byl jen ožralý mafián! A Putin? Ten je z dnešního pohledu produktem Jelcinovy mentality. Už tehdy to byl jeden velký chaos, který následně zapříčinil nástup diktatury.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
