I čtyřicet let po pádu diktatury v Argentině o tomto období vznikají nové filmy, které k nelehkému tématu přistupují svěže, originálně a mezinárodně srozumitelně. Jeden takový, Argentina, 1985, je čerstvě nominovaný na Oscara. České kinematografii se na tomhle poli nedaří možná i proto, že jsme za minulostí nedokázali udělat podobně tlustou čáru.
Zlatý glóbus pro nejlepší neanglicky mluvený film roku 2022 získalo minulý týden lapidárně nazvané drama Argentina, 1985, které má v téže kategorii šanci i na nadcházejících Oscarech. U nás se o snímku scenáristy a režiséra Santiaga Mitreho (* 1980) moc nepsalo: v hlavní soutěži festivalu v Benátkách se neprosadil a pak se ocitl ve vysílání streamingové služby Prime Video, takže ho do českých kin nejspíš nikdo nekoupí.
Přitom zrovna u nás, kde se tak často točí filmy o problematických obdobích národních dějin, by Argentina, 1985 byla zajímavým studijním materiálem. Vypráví o unikátním soudním procesu, v němž žalobci Julio César Strassera a Luis Moreno Ocampo a jejich tým dotlačili ke spravedlnosti představitele argentinské junty z let 1976 až 1983, která měla desítky tisíc obětí.
Takzvaná špinavá válka, jež v té době v jihoamerické zemi probíhala, se stala a stále stává pozadím pro řadu argentinských filmů. Ty se k tématu vztahují z různých žánrových pozic (v tomhle případě střízlivé soudní drama, ale třeba Prokletá Argentina s Antoniem Banderasem má až fantasy prvky) a zajímají diváky mezinárodně (romanticky laděné Tajemství jejich očí získalo Oscara a dočkalo se předělávky s Julií Robertsovou a Nicole Kidmanovou). V tradičním čase výročních cen se můžeme (jako už tolikrát) ptát, proč se nedaří na prestižních festivalech a zahraničních trzích i českým filmům na téma vyrovnávání s minulostí. Ale v čase prezidentských voleb se můžeme navíc ptát i na to vyrovnávání s minulostí jako takové. V Argentině se říká „última junta“, poslední junta, my říkáme „minulý režim“: cítíte ten rozdíl? Představitelé junty byli pravomocně odsouzeni, někteří na doživotí, a zpráva komise vyšetřující její zločiny se jmenuje Nunca Más, Už nikdy. U nás... víte jak. U nás už nikdy nevznikne film Československo, 1991.
