Říká se, že hlavou zeď neprorazíš. Slova ale podle výtvarníka Jiřího Davida takovou moc mají. Ideou uměleckého ztvárnění jednoho z nejslavnějších výroků, který na sklonku roku 1989 aktivizoval společnost a stal se heslem Sametové revoluce, se začal zabývat už před 10 lety. Tehdy ale na její realizaci nesehnal peníze. Když se proto letos naskytla příležitost přihlásit koncept do mezinárodní soutěže, neváhal. A vyhrál! Pravda a láska, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, je v Davidově pojetí 3D křehkou, transparentní zvukovou stopou zasazenou do fragmentů hrubých betonových zdí. Kolemjdoucí si navíc mohou Havlovo legendární zvolání přehrát v autentické podobě a vnímat jeho naléhavost, která proniká zdánlivě nepropustnou bariérou a rezonuje do vzdálenosti několika metrů od hlavního objektu.
Přesně před třiatřiceti lety se naše země po více než čtyřech dekádách oficiálně vymanila z komunistické nadvlády a v jejím čele stanul demokrat. Nejvyšší státní úřad přebíral 29. prosince 1989 Václav Havel s vizí, že bude prezidentem národního porozumění. Svým politickým humanismem ale nakonec dalece přesáhl hranice České republiky a stal se ve světě jedním z nejznámějších Čechů. Nejnověji si jeho odkaz připomínají v Lucemburském velkovévodství, kde byla slavnostně otevřena ulice Václava Havla s jeho Hlasem. Právě tak se jmenuje dílo Jiřího Davida, se kterým výtvarník uspěl v mezinárodní konkurenci.
„Prvotní idea vznikla v roce 2012, kdy jsem si ji načrtl a vizualizoval do různých materiálů, rozměrů i míst veřejného prostoru. Jedno z těch hlavních uvažovaných bylo i nádvoří Pražského hradu. Nějaký čas jsem hledal osvíceného sponzora a taky povolení. Nenašel jsem nic, tak to zůstalo hluboko v archivu mého počítače na deset let. V únoru tohoto roku jsem se náhodně dozvěděl o vypsané mezinárodní soutěži v Lucemburku. Pořadatelé tuto soutěž směrovali k nově vznikající ulici k poctě prvního prezidenta ČR. Tak jsem si nutně vzpomněl, že by má někdejší vize byla vhodná a poslal jsem jim to. A asi po dvou měsících jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál,“ říká David a dodává, že vyhráno ani zdaleka neměl.
„Věděl jsem, ze peněz na to není moc, ale rozhodl jsem se, že to zkusím i tak zrealizovat. Mezitím stoupaly kvůli doznívajícímu covidu a započaté válce na Ukrajině výrobní náklady rapidně nahoru. Jen těch transparentních segmentů 3D hlasu ze speciálně upraveného plexiskla je skoro 600 a každý zvlášť se musel tepelně a laserem připravit, takže zpočátku pohlcovaly dvě třetiny celkové částky. Naštěstí Grapo Olomouc mi po vzájemné dohodě snížilo náklady na jejich konečnou výrobu. To samé se týkalo litého speciálního betonu do bednění. Zde jsem přemluvil syna, aby jeho firma Chilli Invest tuto práci udělala ve snížené ceně, i když už jsem se celkově začal pohybovat na hraně rozpočtu. Rozhodl jsem se tedy, že se vzdám svého honoráře, abych nikomu z výrobců nic nedlužil. Zároveň jsem oslovil přátele z Art lines, kteří skvěle vyšli vstříc a komunikačně zařizovali potřebné formality. A že jich bylo až dodnes více než dost! Bez těchto lidí, které jsem vyjmenoval, bych to asi musel vzdát,“ popisuje David s tím, že poděkování patří i bývalé první dámě Dagmar Havlové, která mu dala souhlas s použitím autentické nahrávky výroku Václava Havla. Ten zaznívá ze speciálního kovového sloupku, jenž rovněž vyžadoval zvláštní úpravu, aby použitá elektronika přestála všechny rozmary počasí a objekt mohl být instalován natrvalo.
Přes všechna úskalí, která jí stála v cestě, ale nakonec pravda a láska zvítězila. „Postupně mě začaly napadat i další konotace jako hlas legendárního Radia Luxembourg, jež také pronikal skrze zdi železné opony mezi Západem a Východem, nebo i dále do historie k českému králi Janu Lucemburskému a jeho ženě Elišce Přemyslovně, která je pochovaná na Zbraslavi, kousek od domu, kde žiji a pracuji. Jinými slovy se domnívám, že těch deset let projektu jenom pomohlo, aby se dostal do přesných souvislostí,“ hodnotí výtvarník, který je mimo jiné autorem ikonického neonového srdce nad Hradem.
