Celý sobotní večerní program si pro sebe na Nově sežral jubilejní šedesátý Slavík. Tři a půl hodiny dlouhý galavečer tentokrát organizovala televize sama poté, co nakoupila na soutěž práva. Teď jde o to, jestli se jim nákup vyplatil.
Jak asi víte, ještě před dvěma lety vlastnila anketu Český Slavík společnost Mattoni a ta se nakonec rozhodla, že celá tahle ptákovina dělá víc problémů, než přináší užitku, takže se rozhodli ji prodat. A koupil ji Karel Janeček. Všichni víme, jak probíhal ten jeden večer, ten jeden ročník Slavíka pod Janečkovým vedením. Řekněme, že… šel stejně dobře jako jeho prezidentská kampaň.
No a letos televize Nova koupila všechna práva na Slavíka pro sebe. Budou si to dělat sami podle sebe, tak jak chtějí oni. Úkol na jejich prvního Slavíka byl tedy jasný - dokázat, že galavečer české populární hudby nemusí být politicky a marketingově zprofanovaný cringefest.
A teď. Podařilo se?
Relativní zábava
Krátká odpověď zní: Asi jo.
Víte, člověk jako já se na Slavíka dívá hned ze tří pozic. Tak zaprvé jsem tak trochu snob a elitář humoru (ano, bývá se mnou zábava na večírcích), takže mám tendenci křenit se u každého vtipu, který na podobných akcích padne. Ale Český Slavík není dělaný pro lidi jako jsem já, Český Slavík je hrdá lidová zábava.
Za druhé, dostal jsem za úkol se na ten pořad dívat, abych o něm napsal. Takže zkoumám každý detail, každý záběr kamery, každého hosta, jak celá dramaturgie večera funguje. Jenže tyhle pořady nejsou dělané pro maximální pozornost s notýskem v ruce, jsou dělané tak, aby si máma stihla odběhnout udělat čaj do kuchyně a táta jí pak řekl, o co přišla.
A finálně za třetí, jediný důvod, proč bych se já sám za sebe na podobný typ programu díval, je bizár. Proto jsem slastně chrochtal u minulého ročníku, kdy to vypadalo, že Janeček začne každou chvíli masturbovat na stagi. Ale obecně jsou podobné bizáry pro televize velice nežádoucí záležitostí.
To, co chci říct, je, že já jsem se u Českého Slavíka celou dobu trochu nudil. Pro mě to byl večer, kdy televizi Nova trvalo čtyři hodiny sdělit, že Slavíky vyhrála Lucie Bílá, Kabáti a Marek Ztracený. Což ale pravděpodobně znamená, že to byl z pohledu Novy vlastně docela vydařený večer.
Nikdo se neurazil, nic kontroverzního se nestalo, nikdo nepopíral fungování vakcín, byl to čistý, profesionálně odvedený televizní večer. Takže gratulujeme televizi Nova. Zív.
Hejty a dojáky
Abych jenom nehejtoval. Až na tradičně trapnou sekci hip-hop a rap, ze které si evidentně žádní průvodci večerem nemohou netropit boomerovské žerty (což doufám patří k žánru a nevychází to přímo z nich) byla moderátorská práce super. Dvojice Sokol - Háma byli místy trochu příliš Tvoje-tvář-má-známý-hlas-oidní, ale co už. Roastování lidí v sále se docela vydařilo a vtip “Karel Vémola byl své čerstvé ženě věrný… po celou dobu obřadu.” byl regulérně skvělej. A pak ho ještě rozkošně zabrala kamera, což je další věc, která by neměla zapadnout, práce s kamerami a hlavně záběry do publika se povedly mimořádně.
A Tereza Pergnerová se znovu ukázala jako schopná moderátorka, která je schopná vytahovat sebe i své hosty ze slepých uliček rozhovorů a nasazovat konverzace zpátky do vytyčených kolejí.
Vizuálně to byl pěkný večer s několika cool momenty. Jako třeba když hrál Jiří Korn, tak světla za ním svítila v takovém hvězdicovitém formátu až to na kameře připomínalo světla studií v osmdesátých letech a to byl podle mě skvělý nápad. Díky tomu, že Slavík slavil své šedesátiny, dostali jsme taky hromadu cool sestřihů z minulosti, což byla příjemná změna tempa. Ohozy se všem povedly, jen Eva Burešová se rozhodla, že vystřídá Alenu Schillerovou jako královnu pávů, což mi přišlo zbytečně arogantní.
Pietní moment za Hanu Zagorovou byl upřímně dojemný, stejně tak uvádění Jiřího Suchého do nově zřízené Síně slávy Českého slavíka. Karel Roden byl cool, protože doslova přišel, řekl “Lucie Bílá” a pak odešel, takže se pro mě stal králem večera. A Richard Genzer je oficiálně nejlepším divákem všech dob, protože plakal, kdy měl, jásal, kdy měl… obecně zkuste žít své životy tak, abyste si užívali věci jako Geňa.
Jo! A na závěr Vojta Dyk hrál svůj song Šumavský otčenáš. Šumavský otčenáš rozhodně nezní jako populární masovka. Jen jsem chtěl říct, že přestože občas zněl jako by parodoval začátek Lvího krále, chtělo pravděpodobně koule vytáhnout tohle na Slavících a odpunkovat tam song od srdce a bez hudby. Takže za to palec nahoru.
Ve zkratce - Český Slavík byl pravděpodobně nejlepší galavečer, který jakákoli česká televize dala dohromady za dlouhou dobu. … To, že “nejlepší český galavečer” je stejná kategorie jako “nejlepší nigerijský hokejista” je věc druhá.
