Virtuózně zahraný koncert, skvěle natočený film. Strhující emoce. Takový byl pilotní karlovarský projekt VARIACE loni v listopadu, kdy se poprvé v historii spojily dva „áčkové“ kulturní giganty, MFF Karlovy Vary a symfonický orchestr Česká filharmonie. V pátek 11. listopadu 2022 začíná druhý ročník dvoudenních VARIACÍ; i letos je hudební program připraven mimo jiné venku na Vřídelní kolonádě, zdarma a pro širokou veřejnost. Co a proč v hudební části letošních VARIACÍ uslyšíte, představuje hudební pedagog a generální ředitel České filharmonie David Mareček.
Variace jsou výjimečné tím, že pro ně Česká filharmonie letos už podruhé připravuje unikátní program. Jak vzniká?
Rozhodujeme se mimo jiné podle velikosti tamního sálu, do Varů přijede na 60 hráčů České filharmonie. Hlavní koncert hrajeme v Karlovarském divadle, které je poměrně malé, tam se nevejdnou Orffova Carmina Burana a Mahlerovy symfonie – ale krásně se tam vejde Dvořák s Beethovenem. První částí večera v Karlovarském divadle proto bude houslový koncert a moll Antonína Dvořáka s naším sólistou, koncertním mistrem Janem Mráčkem, evropskou špičkou, laureátem první ceny v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. Druhou půlku pak tvoří dle mého nejhezčí Beethovenova symfonie, sedmá.
Z Velké Británie na VARIACE přilétá šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu Domingo Hindoyan: byl to on, kdo si vybral český repertoár?
Domingo Hindoyan s Českou filharmonií ještě nikdy nepracoval, nicméně většina cizinců chce u nás dirigovat právě českou hudbu, shodli jsme se tudíž na ní i v tomto případě. Hindoyan si pak vybral Beethovenovu symfonii č. 7 a dur, což je těžké, velice efektní, zajímavé hraní. Jsou tam navíc nejen krásné taneční momenty, ale i slavná, pomalá věta, kterou jistě poznají i posluchači, kteří třeba ani nevědí, že je to právě Beethovenova sedmá.
Podzimní evropský itinerář České filharmonie je výjimečně nabitý i díky českému předsednictví v Radě EU: kde a jak dlouho na varské VARIACE zkoušíte?
Dirigent Domingo Hindoyan přilétá nyní na zkoušky do Prahy, pak do Varů. Je to běžná praxe: všechny koncertní kusy stihne Česká filharmonie připravit za čtyři zkoušky a je jedno, je-li to Ludwig van Beethoven či Dmitrij Šostakovič – naši hráči přicházejí už na první zkoušku perfektně připraveni. Provoz České filharmonie funguje obvykle tak, že se v pondělí začne zkoušet nový repertoár, který se týž týden ve středu hraje.
Bavíme se o koncertu v Karlovarském divadle, ve Varech chystáte ale i dva odpolední koncerty, pro veřejnost a zdarma…
Jeden bude v bývalé budově České spořitelny na karlovarském Divadelním náměstí, to je takzvaná dechová harmonie pod vedením dirigenta Martina Petráka, tedy osm dechových nástrojů, dva hoboje, klarinety, fagoty a lesní rohy… Společně zahrají skladby českých tvůrců Františka Kramáře a Jiřího Družeckého. Druhý koncert se pak koná na karlovarské Vřídelní kolonádě, kde ve dvou ikonických Mozartových skladbách vévodí smyčcové nástroje v čele s houslovým sólistou a koncertním mistrem Janem Fišerem. Tělesa, která budou oba tyto koncerty hrát, jsou sestavena speciálně pro příležitost VARIACÍ: skládají se z hráčů České filharmonie a Karlovarského symfonického orchestru. Naši muzikanti se totiž s kolegy z karlovarského orchestru dobře znají a my chceme ukázat, že tamní orchestr je výborný. Jsem rád, že má Česká filharmonie s regionálními orchestry nejen přátelský, ale i aktivní kreativní kontakt.
Jak vlastně k partnerství mezi Českou filharmonií a filmovým festivalem ve Varech došlo?
Ve Filharmonii jsme služebně mladší manažerský tým, takže nám bylo vždy sympatické, co karlovarský filmový festival dokázal v rámci Česka i ve světě – obdivovali jsme to a stále obdivujeme. Diskuse o spolupráci jsme s výkonným ředitelem MFF KV Kryštofem Muchou, který je naším letitým abonentem, vedli třeba už posledních pět let. Z toho, že se naše plány podařilo spojit do společného projektu, máme radost.
Česká filharmonie navíc jinak ve varské lokalitě asi moc často nehraje…
Možnost, že bychom ve Varech vystupovali pravidelně, nás velice láká. Orchestr je vždycky rád, když může jednou za čas vyjet na krátký zájezd s někým z rodiny. Čím více se totiž může cestovat svobodně, jako to od sametové revoluce už naštěstí máme, tím více jsou naši hráči – vedle dlouhých, třítýdenních pobytů v USA nebo v Asii – jednou za čas rádi, když mohou pracovně vyjet třeba do Ostravy, Brna, Českých Budějovic, Litomyšle nebo do Varů; vždyť publikum tady rozhodně není horší než v Japonsku.
A je to o dost blíž.
Jsme navíc národní orchestr, máme hráče z celé republiky. Je proto důležité, abychom nebyli slyšet jen v Rudolfinu, či v případě, že do Prahy český divák nemá šanci přijet, jen v televizi. Proto vyjíždíme do dalších českých a moravských měst, nedávno jsme hráli v Příbrami, je to důležitá součást života filharmoniků. Chceme samozřejmě reprezentovat Českou republiku v cizině; kultivaci domácího prostředí však považuji za stejně zásadní.
