Jako nápaditá, zaujatá pozorovatelka a autorka, která píše s obdivuhodnou lehkostí, se před třemi roky prezentovala Dora Kaprálová (*1975) ve své dosud nejvýraznější knize, sbírce povídek – či spíše krátkých prozaických textů – s názvem Ostrovy. Vzhledem k mimořádnému zájmu o tuto knihu i k jejímu téměř bezvýhradně kladnému přijetí bylo překvapením, že se titul neobjevil alespoň mezi nominovanými na cenu Magnesia Litera.
Jistou satisfakci pro brněnskou rodačku i pro obdivovatele jejího lehkonohého vyprávění mohl představovat fakt, že se po vydání Ostrovů o tuto sedmačtyřicetiletou autorku zvedla vlna zájmu. Krátkými prózami a sloupky přispívala či nadále přispívá na server iliteratura.cz, do Českého rozhlasu, magazínu Host, povídku zveřejnila i v Reflexu (Apokalypsa, RX 26/2020). O její nové knize Utrpení a jiné žánry (vyd. Druhé město) lze prohlásit, že byla literární scénou očekávaná. A to v době chaotické knižní nadprodukce není málo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
