Být dnes historikem není žádný med. Pohled (a nárok) na dějiny se neustále mění, vlastní názor není až tak podstatný, protože by mohl být označen za „jedinou pravdu“, což je sakra zpátečnické. Proto by badatel měl především obezřetně hledat různé varianty odpovědí, konfrontovat, spíš se ptát než jasně odpovídat – a rozhodně nic neuzavírat. Hlavně žádná definitiva. O co současnější dějiny jde, tím je historikova pozice složitější. A jak zpívá Vladimír Merta, sám popisovač toho minulého, pravda je omamná květina, slabé nezabije a silné nezahojí.
Proto je každá historická práce z nejmodernějších česko-slovenských dějin odvážným kouskem. Zatímco o Kosmovi víme všichni stejné málo, do hlubin 20. století u větší části z nás ještě dosahuje ona třígenerační paměť, jež je však v každé rodině trochu jiná. Ale díky té paměti, samozřejmě děravé, „můžeme“ do historické branže trochu fušovat. A proto je také vztah některých z nás k Ladislavu Štollovi, o kterého tu jde, jednou daný, nezměnitelný. A nemůže to zvrátit ani výtečná biografie Ladislav Štoll s podtitulem Příběh komunistického ideologa a formování československé kultury ve 20. století (Academia, 2022) od vystudovaného učitele dějepisu a základů společenských věd Vojtěcha Čurdy (* 1985).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
