O domácích kočkách se často tvrdí, že se ve vztahu k lidem chovají nadřazeně. Nikdy je nemůžeme zcela vlastnit, nanejvýš nám bývá umožněno stát se součástí jejich života, což už samo o sobě máme pokládat za velkou poctu. I po tisíciletích vzájemného soužití pro nás kočky v mnohém zůstávají záhadou.
Jak napsal filmový a literární kritik Jiří Cieslar, kočky nadále „obestírá tajemství, v němž nějak potměšile vedou svůj nesrozumitelný monolog“. Poodhalit ono tajemství se po staletí pokoušejí i malíři, což nejnověji dokumentuje kniha grafického designéra Anguse Hylanda a novinářky Caroline Robertsové Kočka v umění (vyd. Grada v překladu Jana a Diny Podzimkových). Najdeme v ní „kočičí“ výjevy od tvůrců jako Leonardo da Vinci, Francisco Goya, Édouard Manet, Franz Marc či Paul Klee, ale také díla stará jen několik let.
Barevné reprodukce jsou doprovázeny citáty o kočkách a také krátkými texty, které nejsou příliš kunsthistorické, ale spíše trochu nahodile komentují například to, jaký poměr ke kočkám měl vlastník obrazu či jeho tvůrce. Kupříkladu o spisovateli Marku Twainovi kniha uvádí, že se téměř nikdy nedokázal na ulici setkat s kočkou, aniž by se zastavil a seznámil se s ní.
A ještě více se Robertsová věnuje tomu, co dané malby prozrazují o chování skutečných koček. Například pokud bychom výjev zvířete odnášejícího si z talíře na stole salám vnímali jako krádež, šlo by o nedorozumění: kočky to totiž vnímají tak, že co je vaše, je i jejich, takže chtějí-li něco sníst nebo zničit, tak to podle autorky udělají, ať se to lidem líbí nebo ne. U obrazu koček upřeně hledících na diváka zase autorka vysvětluje, že tyto šelmy z fyziologických důvodů nepotřebují mrkat tak často jako lidé, takže významové konotace, které si s jejich zíráním spojujeme, si do nich „promítáme sami“. Což je ale diskutabilní tvrzení, protože většina jiných pramenů uvádí, že upřený pohled v komunikaci koček znamená nepřátelství a výzvu k boji – nebo k sexu. Proto odborníci radí, že chce-li kdo navázat s kočkami přátelský vztah, nemá se tvářit soustředěně, neboť upřený pohled na ně působí zastrašujícím dojmem.
Existují jistě knihy, které téma koček v umění zpracovávají obsáhleji, systematičtěji a snad i důvěryhodněji. Například Cats in Art (London: Reaktion Books, 2017) Desmonda Morrise pojednávající o kočkách sakrálních či satanských až k těm streetartovým. Rozhodně ale platí, že i po prostudování obou titulů si kočky stále budou zachovávat část svého tajemství.
