Spisovatel David Zábranský čím dál víc připomíná vojáka, který běží na bitevní pole a cestou odhazuje zbraně a výstroj. Psychologicky propracované postavy, silný příběh, podmanivý jazyk, nic z toho autorovy poslední tituly nenabízejí. Dříve se letos pětačtyřicetiletý prozaik a dramatik dokázal alespoň neotřele trefovat do sociální bubliny, u které bylo nejpravděpodobnější, že se bude o jeho knihy zajímat. Z těch nejnovějších se však vytrácí jak tato podnětná provokace, tak sex, v jehož špatném popisování byl držitel Magnesie Litery z roku 2007 „mistrem“ (v roce 2017 přidal k Liteře i vítězství v soutěži Reflexu Bad Sex in Fiction Award).
Co tedy zbývá? Autorova nová kniha O jednom zachraňování života (vyd. Větrné mlýny), rozsahem novela pohybující se mezi beletrií a esejem, má dvě stovky řídce vysázených stránek, které nabízejí poněkud mělký monolog ústavního právníka. Tomuto protagonistovi nedal Zábranský do vínku zrovna moc určujících vlastností, které by jej dovedly oživit. Dozvíme se například, že je vysoký, nosí culík, dříve pracoval jako poradce sociálně demokratického premiéra. Má také malou dceru, ta však, podobně jako jeho manželka, působí jen coby neživotná rekvizita.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
