Jan Gemrot - Hrabal 22. Akcentoval jsem Hrabalův silný vztah k přírodě milovaného Kerska. Po smrti se člověk tak nějak stane součástí všeho. A mimo hranice svého těla se ta obrovská tvůrčí energie musí přeměnit do něčeho dalšího. Jak napsal Edvard Munch: „From my rotting body, flowers shall grow and I am in them, and that is eternity.“ (Z mého rozkládajícího se těla vyrůstají květiny, jsem v nich přítomen, to je nesmrtelnost.)

Jan Gemrot - Hrabal 22. Akcentoval jsem Hrabalův silný vztah k přírodě milovaného Kerska. Po smrti se člověk tak nějak stane součástí všeho. A mimo hranice svého těla se ta obrovská tvůrčí energie musí přeměnit do něčeho dalšího. Jak napsal Edvard Munch: „From my rotting body, flowers shall grow and I am in them, and that is eternity.“ (Z mého rozkládajícího se těla vyrůstají květiny, jsem v nich přítomen, to je nesmrtelnost.) Zdroj: Jan Gemrot

Josef Velčovský - Večer v Kersku, 2021
Michaela Pavlátová - Kočky hledají  svého Bogdana. Osobní vzpomínku mi zprostředkoval můj manžel, výtvarník Vratislav Hlavatý. B. H. ho navštívil na venkově v době, kdy psal Obsluho­val jsem anglického krále. Místo bývalého lomu ho inspirovalo ke kapitole o hotelu pro milionáře: „Seděl na ­verandě, pořád se smál a dvěma prsty mlátil do své šrajbmašiny, tak říkal svému psacímu stroji. Psal strašně rychle, tu knížku snad měl napsanou za týden.“ No, nevím…
František Štorm - Synth. Hrabal mě navštěvuje v mé až příliš hlučné samotě (okolo 85 dB) při práci ve studiu, jeho duch vane mezi strunami kytar, klape po klaviatuře sekvenceru a ťape po poťácích synťáků, já jenom zapnu nahrávání a ráno to jdu zkontrolovat – no, občas to zní, jako by se po nástrojích prošla kočka, to se pak vyhodí a začne se znova. V knihovně mám knížku, kterou jsem graficky upravoval předloni, jmenuje se Sítem slov, napsala ji Lucie Tučková a v té knížce je zatím nejlepší pojednání o Hrabalovi, jaké jsem kdy četl.
Tomáš Císařovský - Šampión. Bohumil Hrabal, ten šampión, jednička, mistr světa české lite­ratury, se mi v paměti zjevuje jako statný kocour na hrázi věčnosti.
Erika Bornová - Jak je stará vaše stará? S panem Hrabalem jsem zažila několik osobních setkání. Chodil k našim na dršťkovou polívku, tu měl moc rád. Pak jsem s ním několikrát seděla po tátových vernisážích. Z těchto setkání mi utkvěla vzpomínka na večer v Bratislavě, kdy u stolu ještě seděl Miloš Macourek a s panem Hrabalem se předháněli ve vyprávění historek. Jak se blížil závěr večera, zpíval pan Hrabal stále častěji píseň Amsterdam Rotterdam a já jako dvacetiletá dívka jsem byla velmi překvapená. O pár měsíců později jsme s ním seděli u Malířů, kde mu do oka padla moje spolužačka, to se mi moc nelíbilo. Na druhou stranu, když jsem se ho zeptala, jak je stará jeho stará, nelíbilo se to zase jemu.
7
Fotogalerie

25 let bez Bohumila Hrabala ve vzpomínkách současných umělců

Před čtvrt stoletím – 3. února 1997 – se na věčnost z okna v pátém patře Nemocnice Na Bulovce vydal spisovatel Bohumil Hrabal. Reflex požádal několik českých umělců, aby vytvořili obrazovou vzpomínku.

Když jsme oslovili české umělce s myšlenkou, zda by se zamysleli a nakreslili či namalovali první, co jim vytane na mysli, vyslovíme-li jméno jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století, přirozeně padaly nejrůznější náměty: Oscarové Ostře sledované vlaky nebo další film Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále, ale také názvy hostinců, které rád se svými přáteli hojně navštěvoval. A kočky, jichž měl kolem sebe doma v Libni i na chatě v Kersku vždy ohromnou tlupu.

Jan Gemrot několik dní maloval dokonalou, do přírody zarůstající olejomalbu, manželé Erika BornováTomáš Císařovský svůj příspěvek, každý po svém, pojali kresebně anekdoticky, ­Michael Rittstein si od oleje odskočil k vodovým barvám a načrtl kočku. Režisérce animovaných filmů ­Michaele Pavlátové kočky posedávají na podložce ne nepodobné křídou vykreslenému skákacímu panáku, který si děti kreslily všude v parku, na chodníku, na ulici…

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!