Josef Velčovský - Večer v Kersku, 2021| Zdroj: Josef Velčovský Michaela Pavlátová - Kočky hledají svého Bogdana. Osobní vzpomínku mi zprostředkoval můj manžel, výtvarník Vratislav Hlavatý. B. H. ho navštívil na venkově v době, kdy psal Obsluhoval jsem anglického krále. Místo bývalého lomu ho inspirovalo ke kapitole o hotelu pro milionáře: „Seděl na verandě, pořád se smál a dvěma prsty mlátil do své šrajbmašiny, tak říkal svému psacímu stroji. Psal strašně rychle, tu knížku snad měl napsanou za týden.“ No, nevím…| Zdroj: Michaela Pavlátová František Štorm - Synth. Hrabal mě navštěvuje v mé až příliš hlučné samotě (okolo 85 dB) při práci ve studiu, jeho duch vane mezi strunami kytar, klape po klaviatuře sekvenceru a ťape po poťácích synťáků, já jenom zapnu nahrávání a ráno to jdu zkontrolovat – no, občas to zní, jako by se po nástrojích prošla kočka, to se pak vyhodí a začne se znova. V knihovně mám knížku, kterou jsem graficky upravoval předloni, jmenuje se Sítem slov, napsala ji Lucie Tučková a v té knížce je zatím nejlepší pojednání o Hrabalovi, jaké jsem kdy četl.| Zdroj: František Štorm Tomáš Císařovský - Šampión. Bohumil Hrabal, ten šampión, jednička, mistr světa české literatury, se mi v paměti zjevuje jako statný kocour na hrázi věčnosti.| Zdroj: Tomáš Císařovský Erika Bornová - Jak je stará vaše stará? S panem Hrabalem jsem zažila několik osobních setkání. Chodil k našim na dršťkovou polívku, tu měl moc rád. Pak jsem s ním několikrát seděla po tátových vernisážích. Z těchto setkání mi utkvěla vzpomínka na večer v Bratislavě, kdy u stolu ještě seděl Miloš Macourek a s panem Hrabalem se předháněli ve vyprávění historek. Jak se blížil závěr večera, zpíval pan Hrabal stále častěji píseň Amsterdam Rotterdam a já jako dvacetiletá dívka jsem byla velmi překvapená. O pár měsíců později jsme s ním seděli u Malířů, kde mu do oka padla moje spolužačka, to se mi moc nelíbilo. Na druhou stranu, když jsem se ho zeptala, jak je stará jeho stará, nelíbilo se to zase jemu.| Zdroj: Erika Bornová Michael Rittstein - Kočka. Hrabala jsem objevil na střední škole v době, kdy vycházely jeho první knížky. Přečetl jsem je všechny. Je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem. Jeho vyprávění mi pomohlo definovat si vlastní malířský program, kterému říkám „lokální historky“. Když si dnes na Hrabala vzpomenu, okamžitě se mi vybaví kočky.| Zdroj: Michael Rittstein Ze sbírky Maxima Velčovského - Fragment Hrabalova dopisu do Plzně. Od Bohumila Hrabala jsem přečetl většinu jeho knih, zásadně ovlivnil mé vnímání okolního světa. Do jeho postav jsem dosti pronikl a některé z nich se pro mne staly vzorem i v mé touze sbírat zvláštní věci a hromadit je ve velkém množství, často bez důvodu, jenž se ale jednou určitě naplní. Hrabalovo posedávání po hospodách a odposlouchávání příběhů obyčejných lidí, které přetvářel do svých románů, mne inspirovalo do té míry, že jsem v jednu dobu chodil každý den do Čapkova vetešnictví v Dlouhé třídě a tam jsem hodiny trávil přehrabováním veteše, poslouchaje příběhy lidí, kteří stejně jako já hledali něco, ale nevěděli co.| Zdroj: Archív
