Pro román Petra Šestáka mají literární kritici jen slova chvály a uznání. Příběh o učiteli vracejícím se na maloměsto lze číst jako generační výpověď i jako prózu vysokých uměleckých ambicí. Ty se přitom nezasekly v půli cesty, jak se často stává, a tak lze očekávat, že o Kontinuitě parku ještě uslyšíme. Nejenom v souvislosti s poněkud sterilními popisy pohlavních styků. To je 9. místo naší ankety Bad Sex in Fiction Award, tedy anticeny za špatný sex v nové české próze, kterou každý rok vyhlašuje časopis Reflex.
9. místo: Petr Šesták: Kontinuita parku
Díky jizvám byla teď vskutku Naše a mohla v pozdní hodinu navštívit svého učitele a schoulit se s ním pod deku, starou vojenskou deku, líbat ho, rozepínat mu poklopec, vklouznout rukou dovnitř a hníst mu přes látku trenýrek penis. Josefovi se líbilo její jemné chmýří na bedrech a na bříšku, hladil to bříško bříšky prstů, až ji to lechtalo, smála se moc nahlas, a tak ji musel umlčovat líbáním. Sál její krásné plné rty, jemně do nich kousal, byl jimi úplně posedlý, byl posedlý jejím malinkými kulatými prsy s tvrdými bradavkami, byl nejspíš opojen jejím mládím, exotickou krásou a vůněmi. Je třeba nicméně konstatovat, že navzdory nepopiratelné přítomnosti jejich vášně veliké byl jeho penis poněkud Měkký, oproti tomu, jak obvykle v podobných situacích bývával svého času Tvrdý. Jako by byl tím vším vzrušením v poslední době už nějaký unavený. Dělali jakoby nic, a nakonec se přece jen všechno povedlo, společné slastné křeče, její steny a chvíli poté jeho verze happy endu, o které už od Zrzečky věděl, že je jen ztrátou energie v podobě tělní tekutiny plné živočišné bílkoviny, zachycené v nádobě z přírodního kaučuku.
Pokud kombinujete erotiku a styl upomínající na úmorný akademismus, může vám vzniknout pěkný kočkopes. „Je třeba nicméně konstatovat“, abychom si pomohli autorovým obratem, že „navzdory nepopiratelné přítomnosti“ obojího se z toho Petru Šestákovi podařilo vybruslit ještě vcelku elegantně. Proto se v přehlídce špatného sexu drží na chvostu, ačkoli medailový potenciál v jeho psaní musí vidět i ten, kdo nikdy nepřečetl knihu. Nebo nezažil sex. Kontinuita parku je jednou z nejlepších českých próz tohoto roku, lze tedy předpokládat, že se Petr Šesták na nějaký ten stupeň vítězů brzy podívá a my se mu zde nebudeme omlouvat, že to u nás nevyšlo. Pokud by se však rozhodl postěžovat si a kontaktoval by nás, rádi bychom se jej optali, jak je možné ve chvíli, kdy je „penis poněkud Měkký“, dělat jakoby nic. A zbavovat se „tělní tekutiny plné živočišné bílkoviny“ je příjemnější, než se z Šestákova popisu zdá.
