Jak praví anotace velmi obsáhlého románu Pohlavní styky jednoho z nejznámějších tuzemských kulturních publicistů Ondřeje Horáka, „díky typicky českým ingrediencím – žvanivost, závist, křiváctví, slavomam, nenažranost, zbabělost, mindrák či lakota“ vznikl v knize „hustý boršč plný řídkých nýmandů“. Neméně zahuštěné zde je, jak tomu v autorových dílech od Dvořiště po Mrtvou schránku nezřídka bývá, též erotické dusno. To je 10. místo naší ankety Bad Sex in Fiction Award, tedy anticeny za špatný sex v nové české próze, kterou každý rok vyhlašuje časopis Reflex.
10. místo: Ondřej Horák - Pohlavní styky
Když ho o několik dní později sevřela rty a když si nad ním posléze ještě přičapla, aby mohla provést vlastní verzi Velikého lalulá, bylo šéfovi zpravodajství jasné, že tahle holka se opravdu narodila právě pro tohle. Bylo to v ní jako v koze.
*
Odebrali se do koupelny a do ložnice, kde začínající zpěvačka musela předvést opravdu profesionální herecký výkon. Nakonec vzala zoufale zplihlého Čeňka mezi svá ňadra a jeho maličká postava nad ní podivně visela ve vzduchu asi jako oštěpař, který se ze všech sil snaží při posledním pokusu zamezit přešlapu.
Poté, co Carmen svedla hrdinský boj s Komínkovou erekcí a mezi ňadry ucítila banální lepkavost, došla se omýt a lehla si vedle hluboce dřímajícího skladatele, přičemž si maně vybavila dvoudenní přežití na letním táboře. Dětské živoření v lese jí proti tomu, co prožila před chvílí, připadalo jako úplná brnkačka. Po tvrdé práci na neustále měknoucím Čeňkovi tvrdě usnula.
Téměř osmisetstránková „kratochvilná veselohra“, jak zní podtitul románu Pohlavní styky prozaika a literárního publicisty Ondřeje Horáka, je sice poněkud rozcapená a rozkydlá, leč mezi faldy hravá a vtipná. Tedy když se k tomu čtenář prohrabe. Jak to ten chlap dokáže: názvy kapitol znějí mj. Tak proč se nevyholí?, Hotová vzpoura želé hadů nebo Neposkvrněné početí s papežem, ženský časopis zde nese přiléhavý název Vpáčená bradavka a celé to je o rozličných muchlovačkách, a přesto v textu neobjevíte ani jeden penis, o pyji či ptáku nemluvě. Zato se zde dělá Veliké lalulá (Christian Morgenstern by byl nadšen, jaké konotace jeho báseň vzbuzuje), vlastní moč se ostatně též popíjí (matka protagonisty Čestmíra). A jedna buchta vykládá, „jak jí tam ňákej strašně svalnatej krasavec strkal okurku a potom z ní eště udělal salát“. Prostě chuťovčičky, ironie, české trapno. Výborný stylista, jenž absolutně neumí krátit a miluje dějové odbočky, se s gymnastickým obrazem nabodnutého atleta a dalšími sportovními metaforami prodral na samý závěr elitního pelotonu.
