nahoru

Poslední zapálí vesnici. Ať mír dál zůstává s touto krajinou, s Arménií…

Vít Kremlička 24. června 2021 • 10:00
Poslední zapálí vesnici. Ať mír dál zůstává s touto krajinou, s Arménií…
foto: Archiv nakladatelství Universum

Poslední zapálí vesnici je dvousetstránkovou, skvělými snímky i přesnými slovy vybavenou knihou reportáží Lenky Klicperové a Markéty Kutilové z války – tedy ze čtyřiačtyřicetidenní bitvy Arménů s Azery o území Náhorního Karabachu, té líbezné hornaté země v dějinných a množinových průnicích území Arménie a Ázerbájdžánu.

Svazek Poslední zapálí vesnici patří do knihovničky každého zájemce o problematická místa moderních dějin. Obzvlášť zaujme reflexí názorů a příběhů přeživších, dostatečně vyjadřujících mínění lidí o válce i o mocenských intrikách válečných elit a kšeftařů se zbraněmi.

Byly při tom. Hned v začátku

Kdo hledá, najde – příběhy i mozaiku úvah o nesnázích života, navíc ztrpčovaného válečným terorem. Výpověď všeobecně talentovaných (foto)reportérek a pravidelných přispěvatelek Reflexu Lenky Klicperové a Markéty Kutilové, které byly jako první z českých žurnalistů na místě hned v počátcích útoku, nemá chybu; doprovázena fotografiemi přesvědčivě vysvětluje podstatu konfliktu.

Autorky několika reportážních knih doslova z první linie (mj. dvojdílné Islámskému státu na dostřel nebo Ve válce, o osudech válečných obětí z Iráku a Sýrie) křížem krážem zcestovaly karabašské bitevní pole. Popisem zkázy, řad zraněných v nemocnicích a nespočtu mrtvých v uniformách obou států, nesnází i legendární arménské dobrosrdečnosti vzdor válečnému kataklyzmatu dokládají nedávné karabašské dění. Knihu doplnil doslov politologa Tomáše Šmída, experta na ozbrojené konflikty a obecně zahraničně bezpečnostní problémy v postsovětském prostoru s důrazem na kavkazský region.

Od nezájmu ke genocidě

Vícekrát se v knize ozve arménské memento, které bychom měli vzít na vědomí: Evropa nás ignorovala, neměla zájem, opustila nás… Vztahy evropských zemí na západ od Černého moře s Arménií byly za uplynulých devět set let slabé. O arménském koňaku pokrokové lidstvo dlouho nemělo ani ponětí. V jisté kronice jsem ovšem našel zmínku o tom, že se 6. ledna 1198 účastnil korunovace arménského krále Leona papežský a císařský velvyslanec Konrád z Wittelsbachu. Tito bavorští výtečníci hrají prim v německých kulturních dějinách již drahnou dobu v tom nejlepším slova smyslu. Pokud mělo tehdy smysl harcovat z Bavor do Arménie koňmo, kočárem i korábem takový lán cesty, proč nastala komunikační nesnáz s Arménií a dodnes patrná mizivá kulturní výměna?

Vztahy postupně zanikaly se sílícím přílivem turkických národů na západ Asie. Jistou oporou arménské enklávě byla zahraniční diaspora, vojensky imperiální Rusko. Z turkické strany převažoval válečný tlak a útlak, jenž vyvrcholil v roce 1915 genocidou Arménů na území maloasijského osmanského Turecka. A současní Arméni vnímají ázerbájdžánskou agresi jako pokračování toho neblahého procesu.

Staré křivdy a útlak rezonují a budou rezonovat věky. I přes války, masakry a genocidu Arménie trvá, a je v té její houževnatosti něco nadmíru sympatického. Doma i v diaspoře Arméni – v Arménii jich žijí tři miliony, celkem je jich ve světě na 12 milionů – prosluli jako intelektuálové, inženýři, umělci, sportovci, zdatní obchodníci a politici. Namátkou letecký konstruktér Arťom Mikojan, jeden z „otců“ letadel MiG; světově proslulý spisovatel William Saroyan; v hudbě komponista Aram Chačaturjan, šansoniér Charles Aznavour a zpěvačka Cher, v televizní kultuře pak má stejně jako Cher arménskou krev po otci plejáda krasavic Kardashianových a mnoho dalších...

Kalašnikovy proti kazetovým bombám

Válka není fotbalová ligová soutěž ani on-line turnaj ve strategické hře. Škoda, bylo by lepší válku symbolizovat, obešli bychom se tak bez globálních ztrát a zbytečné újmy pro daňové poplatníky. Třeba zmínit výzbroj armád v konfliktu: arménští muži měli kalašnikovy a stroje mnohdy ještě ze sovětské éry. Svědčí to o svérázném pacifistickém vizionářství arménské generality; sympatický idealismus s názvukem hippies. Ovšem azerská armáda byla vyzbrojena zbraněmi tureckého a izraelského (!) původu – drony a raketami vražedné přesnosti a razance i kazetovými bombami, jež už jsou desítky let zakázány mezinárodní konvencí.

Když uvážíme, jaké ztráty tyto zbraně způsobily mezi arménskými civilisty a vojáky (vojáků na obou stranách konfliktu zemřelo na deset tisíc, civilistů padlo 146), nelze se zbavit dojmu, že šlo o úmysl masakru v arménské populaci mužů v produktivním věku. O území Náhorního Karabachu šlo zřejmě až v druhé řadě, valnou měrou je to vyprahlá horská krajina s těžkými podmínkami k životu a zemědělství nebo pastevectví. Azeři si území nárokují na základě rozhodnutí ze sovětské doby, kdy jim Sověti přiřkli Karabach jako součást Ázerbájdžánu. Arméni mají historické nároky mnohasetletého stáří, chrámy a kláštery s původními názvy. Pádnost argumentů je nesrovnatelná.

A sklízet bude kdo?

Co nastalo v Náhorním Karabachu po válce: všechna péče přišla vniveč, domy spáleny, ovocné stromy skáceny, pole a zahrady lehly popelem nebo ladem. Životy vyhasly. Nezískal nikdo.

Jedinečná kniha dvou odvážných reportérek mi připomněla repliku z Orwellovy knihy o španělské občanské válce Hold Katalánsku, kde se ptá rolník u zpustlého pole na frontové čáře: „A sklízet bude kdo?“

Vít Kremlička



Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.