Zatímco o našich letcích ve službách britského Královského letectva (RAF) za druhé světové války už bylo s mírnou nadsázkou napsáno a řečeno snad téměř vše, o československých ženách v britské Armádní teritoriální službě (ATS) a Ženských pomocných leteckých sborech (WAAF) je doposud informací jako šafránu.
Tuto mezeru se nyní rozhodla odstranit Karolína Stegurová, historička specializující se na protinacistický odboj, ve své objevné práci I ŽENY CHTĚLY BOJOVAT! Právě ji vydalo pražské Nakladatelství Academia jako pětatřicátý svazek Edice 1938–1953. První Čechoslovačky vstupovaly do ženských pomocných sborů britské armády a letectva od poloviny roku 1941 a sloužily na základnách na celém teritoriu Spojeného království, další pak od začátku třiačtyřicátého roku služba zavála do pomocných sborů na Středním východě. Během druhého celosvětového válečného konfliktu jich touto službou prošlo přes dvě stě.
Stegurová si všímá zapojení žen do branných sil a odboje v první polovině 20. století kromě Británie také v Polsku, ve Francii, v carském Rusku a v Sovětském svazu, kde se za Velké vlastenecké války jejich činnost zdaleka neomezila pouze na pomocné služby, ale aktivně se účastnily i bojů na frontě, o partyzánských akcích nemluvě. Jen v Národně osvobozenecké armádě a Partyzánských oddílech Jugoslávie (NOViPOJ) sloužilo na sto tisíc žen, z nichž čtvrtina obětovala svůj život! Autorka čtenáře podrobně seznamuje s organizací britských pomocných sborů, průběhem náboru, výcviku, pracovního zařazení i každodenní vojenskou službou. Její pozornosti neunikla ani otázka finančního zabezpečení.
O tom, jak široce se ženy – a tady se nám právem může hruď dmout pýchou nad tím, že mezi nimi nechyběly naše občanky – zapojily do britského válečného úsilí, nejlépe svědčí fakta uvedená v knize, a sice, že plán demobilizace předpokládal snížení členek Ženské královské námořní služby (WRNS) ze 73 000 na 15 000, ATS z více než 200 000 na 47 000 a v letectvu ze 150 000 na 68 000. Doplňme, že podle nejúplnějších údajů, zveřejněných ve vládní Bílé knize 6. června 1946, tedy na den přesně dva roky po vylodění Spojenců v Normandii, podle stavu k 28. únoru 1946 padlo 624 příslušnic ženské pomocné teritoriální služby a osmnáct zůstávalo nezvěstných – s největší pravděpodobností mrtvých.
Stegurová vytěžila důkladné znalosti archívních i elektronických zdrojů, memoárů a odborných článků a předkládá dílo na našem knižním trhu ojedinělé. Pro fajnšmekry je pak opravdovou třešničkou na dortu jmenný seznam československých vojákyň soužících v ATS a WAAF. Podobných děl není nikdy dost!
