Surreálným komiksům letošní sezona přeje. Už jsme psali o skvělé Krásné temnotě, která patřila k největším překvapením letošního podzimu. Jen o něco později vydalo Comics Centrum taktéž ve velkém formátu autorský komiks Mexičana Tonyho Sandovala Vodní had.
Vodní had je příběh, který ocení milovníci Neila Gaimana, stejně jako ti, kterým se líbilo třeba Jedno obyčejný léto autorek Mariko a Jillian Tamakiových. Také ve Vodním hadovi jde o trávení prázdnin kdesi na venkově a první kroky ke ztrátě dívčí nevinnosti. Jen Sandoval se nedrží při zemi a pustí se do temného a podivuhodného fantasy příběhu, ve kterém hrají hlavní roli dívky Agnes a Mila. Obě jsou výjimečné, obě stojí na prahu dospívání a chtějí zažít velké věci.
Kdy jindy ztratit nevinnost?
A tohle léto slibuje věci přímo nevídané, což je oběma dívkám jasné, jakmile se na jeho počátku poznají. Ukazuje se totiž, že Agnes má klíče ke světu temných zázraků. Kupříkladu její zuby nejsou zuby, ale duchové z dálných světů, kteří odlétají za dobrodružstvím, když Agnes spí. Napsané to zní pohádkově, ale v podání Tonyho Sandovala jde o báječně strašidelné výjevy.
Úvodní bezstarostná část komiksu končí hebefilně erotickou scénou, v okamžiku, kdy se dívky začnou líbat. Autor si je zcela jistě vědom symboliky prvního polibku, navíc konstelace dvou podivuhodných dívek dává tušit rozlomení nečekaných pečetí. Když na následující stránce vyzvrací Agnes černou chobotnici, je jasné, že jde o klíčovou scénu celého vyprávění – a to přitom čtenář stále nic neví.
Připravte se na velké dobrodružství
Popisovat další děj by vás připravilo o značnou část ohromení ze Sandovalovy imaginace, jeho vidění světa a schopnosti vytvořit magické plynutí času kdesi na venkově během naprosto obyčejných prázdnin. Neplatí zde žádná omezení, pochopitelně dojde k vyvrcholení další epizody odvěkého boje dobra se zlem a přímo nesmírnou epiku rámovanou komorním prostředím, v němž se Vodní had odehrává. Zcela jistě jde o nejlepší komiks, který letos Comics Centrum vydalo.
Jde o moderní variaci na Alenku v říši divů a za zrcadlem, v některých ohledech podstatně znepokojivější. Sandoval se nebojí silných motivů, které by slabšího vypravěče mohly zahnat do kouta literárních klišé. K tomu ovšem naštěstí nedojde, a navíc si autor pomáhá originálním a skvostným výtvarným projevem, jímž odvypráví nejsilnější okamžiky.
Přesto se po dočtení nedaří zbavit dojmu, že je fantasy příběh poněkud zastíněný oním poklidným začátkem, kdy se vše dělo pouze v náznacích, kdy šlo o poslední nevinné léto plné příslibů. Jak věděl už H. P. Lovecraft, nevyřčené podivno je zkrátka někdy lepší než velkolepá epika.
