Myslím, že o anglických buldocích panuje mnoho mýtů. Mnoho lidí říká, že to jsou líní gaučáci, kteří se nechtějí hýbat. Taky se o nich říká, že jsou hloupí, protože se nedají tak dobře vycvičit jako ovčáci. Mám doma jednoho buldoka. A tvrdím, že nic z toho není pravda. Alespoň u toho našeho ne. Je mimořádně aktivní a jeho chytrost spočívá v tom, že se vždy asertivně zamyslí, jestli od něj páníček nechce nějakou blbost, kterou by šlo obejít. Poslušnost a chytrost jsou dvě věci. O buldocích se ovšem taky říká, že jsou paličatí a že když něco chytí, nepustí. A to je pravda. Umíněnějšího psa jsem ještě neviděl.
Boris Johnson je podle mě ryzí anglický buldok v lidském těle. Říkají se o něm hrozné věci. Prý je hloupý, neschopný, umíněný. Vysmívali se mu, uráželi ho. Prý bojoval v referendu, aby pak po referendu se staženým ocasem utekl z politiky a nechal zemi vést premiérkou Theresu Mayovou. Prý brexit ve volbách vyhrál jen kvůli fake news, lžím a Putinovi. Prý kdyby lidi dostali novou šanci hlasovat, brexit by znovu neprošel.
A teď už všichni vidí realitu. Nezávislí a vyvážení novináři kroutí hlavou, protože tak to přeci být nemělo. Možná byl jejich výsměch jen odrazem jejich zoufalosti. Svá přání prezentovali jako fakt, ale realita je jinde. Zato se potvrdilo, že malá skupinka liberálů dokáže svým křikem v médiích a na sociálních sítích vytvořit dojem, že jich je hodně a že mají pravdu. Ale ani stokrát omílané nadávky na brexit nezměnily názor konzervativců. Ti moc nechodí vykřikovat na ulice. Spíš v klidu doma čekají na volby a pak jednoduše hlasují.
Johnson není bojácný, hloupý ani slabý. Má jistě mnoho negativních vlastností – ale ne zrovna tyhle. Je vychytralý. Strategický ústup v pravou chvíli ho dostal na vrchol. Vítězství konzervativců z minulého týdne je famózní. Konzervativci si polepšili o 47 křesel a získali drtivou většinu v parlamentu. Naopak labour party utrpěla šílené ztráty, přišla o 59 křesel.
Trhy oslavují vítězství a libra sílí
Finanční trhy vždy sledují situaci optikou průzkumů. Průzkumy ukazovaly, že vyhrají konzervativci, ale neukazovaly tak drtivé vítězství. Proto už od srpna libra k euru i koruně zpevňovala. Zatímco v srpnu se v jednu chvíli pohyboval kurz kolem 27,70 CZK/GBP, výsledek voleb libru v pátek na chvíli katapultoval až ke hladině 30,80 CZK/GBP. Trhy jásaly. Konečně dostaly, co chtěly: Chtěly mít jasno, zda brexit bude, či nebude. Ze všeho nejvíc jim vadila nejistota a nekonečné tahanice.
Jasný výsledek rozhodl. To bylo vlastně druhé referendum. I když to bylo zvláštní referendum, protože brexit byl téma jedna jen pro konzervativce. Pro labour party byla heslem „změna“ a kolem brexitu lavírovali.
Obecně si myslím, že drtivé vítězství konzervativců nebylo dáno tím, že by byl Boris Johnson tak dobrý a schopný, ale tím, že vůdce labour party Jeremy Corbyn byl katastrofální. Nedokázal včas připravit program. A když ho připravil, byly to socialistické výkřiky typu znárodňování, internet zdarma, vyšší daně, snížení počtu pracovních dnů. Socialista prostě vždycky ví, jak utratit cizí peníze. Data ukázala, že s takovým programem dokázal oslovit jen britskou mládež, což ve stárnoucí ekonomice není žádné terno.
Trhy se možná přepočítaly, brexit bez dohody není vyloučen
Jenomže sázka finančních trhů na to, že když bude silná vláda, bude rychle a jasně o brexitu rozhodnuto, nemusí být správná. Trhy se původně brexitu velmi bály. Pak se otřepaly a už se víc nebály brexitu jako takového, ale brexitu bez dohody. No, a výsledek voleb vůbec nezaručuje, že právě takový nakonec nebude.
Premiér nyní jasně říká, že brexit bude koncem ledna. Tím začne přechodné období, v němž se bude Británie snažit vyjednat s EU nové obchodní dohody. Toto období by mělo trvat do konce roku 2020, alternativně by mohlo být ještě o rok prodlouženo. A právě teď se silným mandátem z voleb se Johnson může změnit v nebojácného buldoka zabijáka. Ostatně ví, že nyní mu parlament odsouhlasí cokoli.
Mezitím má taky Evropa novou Komisi. Když se Komise podívá na to, že Německo jen těsně uniklo recesi, že italský bankovní sektor kulhá na obě nohy, že evropské automobilky trpí, Evropa nemá sílu si vyskakovat. Už nemůže hnát Británii do kouta jako štvance. Evropa se potřebuje dohodnout. Její průmysl bez toho bude trpět stejně jako průmysl Británie. Jenže buldok bojuje, i když krvácí, a nepustí. Johnson se tváří, že než aby podepsal špatnou dohodu, nepodepíše žádnou. Takže je možné, že za rok nebude mít s EU podepsaného nic. A pak přicházejí v úvahu dva scénáře.
Prvním teoretickým scénářem je, že dojde k protažení přechodného období. To ovšem Johnson vylučuje. Druhým řešením je už jen brexit bez dohody. Tedy to, čeho se všichni bojí. Spekulanti se tedy svého strašáka nezbavili. (Nicméně podle mě je přeceňovaný. Bez dohody se svět nezboří, protože bez dohody se bude obchodovat podle pravidel WTO.)
Skončí evropská pomstychtivost?
Moc bych si přál, aby EU změnila svůj přístup k Británii. Zastrašování a urážení nikam nevedlo. Vzpomeňme na Donalda Tuska, který prohlašoval, že se po brexitu stane z Británie mocnost druhé kategorie. Vtipkoval: „Jeden můj anglický přítel má asi pravdu, když melancholicky říká, že brexit je skutečný konec britského impéria.“
Na druhou stranu možná pravdu mít bude, ale z úplně jiného důvodu, než myslel. Johnson bude mít ještě velké problémy s odbojnými Skoty, kteří obdivují evropský socialismus i evropské fondy. Nacionalisté ve volbách posílili a myslí si, že díky tomu mají nárok na další referendum o setrvání v Británii. Podobně jako u brexitu doufají, že když se bude plebiscit často opakovat, jednou to dopadne podle jejich přání.
Británie bude nyní usilovat o nové obchodní dohody i mimo Evropu. Hodně by se jí hodila pomocná ruka amerického prezidenta Trumpa. Ten Británii popichoval proti EU a signalizoval, že Británie může mít s Amerikou takovou dohodu, kterou by v rámci EU nikdy neměla. Trump přitom stále hrozí cly na evropská auta. Dobrou dohodou s Brity by uštědřil i políček EU. Ta se stále snaží ukázat, že kdokoli by jednou EU opustil, potká ho těžký osud vyděděnce. Na druhou stranu je postoj Donalda Trumpa vždy dost nevypočitatelný...
Británie bude pro EU velkým konkurentem, pokud bude mít málo regulovanou ekonomiku, nízké daně a nízká nebo ještě lépe žádná cla. Jen idiot by pak přesouval centrály podniků tam, kde se špatně podniká a ještě ho hodně zdaní. Toho se evropská levice bojí. Francouzský prezident Macron už Londýn varoval, že pokud dá přednost výrazné deregulaci své ekonomiky, vzdálí se Británii možnost přístupu na jednotný trh EU.
Tím Evropa škodí sama sobě. Dojde jí to? Možná. Bude na to dbát? Určitě ne. A právě tahle pomstychtivost je na celé brexitové story nejpitoresknější.
