Literární ocenění Bad Sex in Fiction Award není žádné ořezávátko, ale prestižní trofej. Čtenář Reflexu si možná vybaví jeho výroční českou adaptaci, kdy z užšího seznamu deseti nominovaných próz vydaných za poslední kalendářní rok zvolíme laureáta, jenž se ve svém (jinak většinou kvalitním) literárním díle dopustil mizerného popisu erotického aktu či zařazení scény krkolomné, nadbytečné nebo jednoduše příšerně napsané.
Britskou Bad Sex in Fiction Award od roku 1993 každoročně uděluje měsíčník Literary Review a hrdě ji přebírají literární giganti typu Bena Okriho, Normana Mailera nebo Jonathana Littella. Letos ovšem byli historicky poprvé, stejně jako v případě Bookerovy ceny, vítězové dva, jak včera večer ve vyhlášeném londýnském In & Out (Naval & Military) Clubu konstatovala porota. Cenu si zasložili dr. John Harvey, vážený přednášející na Cambridgeské univerzitě, a francouzský prozaik Didier Decoin.
Mačkat, hníst, masírovat, drtit tu bouli
Pětice románů akademika Harveyho není většině českých čtenářů známa, přeložen dosud nebyl ani vítězný Pax (Mír), ovšem v případě druhého oceněného autora máme štěstí: Decoinův román Úřad pro zahrady a rybníky, za nějž byl nositel Ceny bratří Goncourtů oceněn, vyšel loni v tuzemském výběrovém nakladatelství Plus. Z převodu renomované překladatelky Jovanky Šotolové (ze str. 50 českého vydání díla) tak můžeme citovat onu pasáž z romantického příběhu zasazeného do Japonska 12. století, která porotě připadla nevhodná. Ne že by exotické erotiky v díle nebylo více; nalistujte si třeba stranu 142...
„Kacuró začal sténat a pod látkou kimona mu v místě pohlaví vyrostla boule, Mijuki ji popadla, mačkala, hnětla, masírovala, drtila. Působením dotyků se Kacuróova varlata i s pyjem slila v jednu hmotu, přelévající se pod laskající rukou. Mijuki měla dojem, že v dlani drží opičku schoulenou do klubíčka.“
Kdo se blíže věnoval české variantě této literární anticeny, jistě ocení odvahu a imaginaci tuzemských tvůrců od Jana Folného přes Michala Viewegha po Davida Zábranského, kteří zašli ve svých popisech erotiky mnohem dál... a hlouběji. Budete velmi překvapeni, až za dva týdny v tištěném Reflexu zveřejníme desatero letošních ukázek a komentářů k nim a slavnostně vyhlásíme vítěze. Máte-li pro nás tipy – ne že by letos nebyla hojná úroda – uvítáme, když nás upozorníte v diskusi pod tímto článkem.
Ostuda, odsudky – a žádná medaile!
„V éře Pornhubu (…) neexistuje poptávka po sexu v románech. Mí editoři mě často žádají, abych jej zcela vynechal,“ postěžoval si 28. listopadu 2019 v deníku Guardian britský autor Julian Gough, jenž byl díky scéně prvního milování plachého teenagera Colta, nesnášejícího dotyky, a jeho vyvolené Sashi v thrilleru Spojení (česky jej letos vydala MOBA) nominován na Bad Sex in Fiction Award loni.
Místo aby si s úctou připomněl před dvěma týdny uplynulé osmdesáté výročí narození spisovatele a publicisty Auberona Waugha, jenž ocenění pro krkolomné erotické akrobacie a směšnohrdinské scény s hřebci a lepivými šťávami roku 1993 pro měsíčník Literary Review vymyslel, pan Gough namítá, že je to celé pěkně nefér. Že porotci a posléze i média, která šťavnaté ukázky i zprávy o výsledcích literárně-erotického klání nadšeně přejímají, pracují jen s kratinkým úryvkem autorova díla. Že nominované velikány od Kinga přes Murakamiho a Rotha po Rushdieho lidé ostouzejí na sociálních sítích pomocí „krátkých videí se zvracením“, často na základě jediných několika řádků, jež z jejich próz přečetli – díky Bad Sex in Fiction Award. A že nominovaným, neřkuli oceněným autorům klesají vinou tohoto „antiBookera“ počty prodaných výtisků – a že vlastně ani neexistuje žádná hmatatelná trofej!
Nechceme urážet, jen (se) pobavit
V mnoha argumentech má Julian Gough pravdu. Na základě pouhých několika z kontextu vytržených vět skutečně lze jen stěží usuzovat na kvalitu literátova psaní; není též leckdy možno plně porozumět motivacím či jednání aktérů, jejichž charakter je popsán na stovkách stran, jež dané erotické scéně předcházejí…
A proto zdůrazňujeme: výroční anticena týdeníku Reflex, kterou už pro vás připravujeme, nechce urážet nominované ani oceněné spisovatele ani je zrazovat od popisování erotiky. Zvláště ne v době, kdy sexualita z mnoha různých důvodů mizí z veřejného prostoru – ať už ji zakazují Tumblr či Facebook kvůli obavám z propagace pornografie, nebo prudérní příslušníci náboženských skupin s kořeny hluboko zapuštěnými v devatenáctém století. Bad Sex in Fiction Award Reflexu 2019 vám za dva týdny předložíme jen a jen proto, aby čtenáře pobavily, příjemně vzrušily a upozornily na záludnost setkání přirozeného jazyka, literátovy imaginace a pohlavních orgánů. Těšte se spolu s námi!
