nahoru

Konečně do ní vstoupil! 10 nejhorších sexuálních scén v české literatuře za rok 2017

  • Kateřina Kadlecová 5. ledna 2018 • 12:40
    Konečně do ní vstoupil! 10 nejhorších sexuálních scén v české literatuře za rok 2017
    Čtenář
    • foto: 
    Marek Douša

    Literární ocenění Bad Sex in Fiction Award vzniklo právě před 25 lety a redakce Reflexu jubileum oslavila kontemplací nad čerstvými českými ukázkami mimořádně špatných sexuálních scén v jinak často velmi dobrých knihách. Podívejme se blíže na ČERNÉ DÍRKY ROKU 2017, na báječné laskání žaludem penisu, na páření se po letech vztahu i sexy močení. Požužlejme bradavku teplého měchu, dejme řeč se srůstající řití a pak se v kapkách deště překoťme do postele. To byl zase jednou rok!  


  • Erotika v české próze

    „Česká prosa má, jak známo, špatnou pověst, zaslouží si však pověsti ještě horší,“ připomíná časopis Revolver Revue dávno zapomenutý výrok F. X. Šaldy u příležitosti aktuálního výročí 150 let od kritikova narození. U četby vybraných p(r)asáží z letošní sklizně českých románů, novel a povídek lze s tímto dramatickým názorem souhlasit. Čtenáře snad maně napadne i parafráze známého rčení o chudácích učitelích: Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten o tom píše.

    Letošní erotické odstavce hodnotila porota ve složení Veronika Bednářová, Adéla Knapová, Kateřina Kadlecová, Marek Stoniš a Milan Tesař. S výjimkou šéfredaktora, který má důležitější věci na práci, jsme všichni nějakou tu knížku napsali (Adéla a Milan dokonce romány!) a všichni jsme (doma i ve světě) párkrát zažili erotickou scénu.

    Devatero románů devatera autorů a básnický borec nakonec. Pětičlenná porota rozhodla jednohlasně: Cenu Reflexu za nejhůře popsanou sexuální scénu roku 2017 získává renomovaný prozaik David Zábranský za hovna na zlatém podnosu, trčící péra a černé dírky v románu Za Alpami, vydaném nakladatelstvím Větrné mlýny.

    Petra Soukupová přichází s výbornou studií stárnutí. A především dětského zrání


  • 1. David Zábranský: Za Alpami

    Za Alpami
    „Kateřina se s ním i v Německu vyspala, kdykoli chtěl. Na tom se nic nezměnilo a nemusela se u toho v nejmenším přemáhat, naopak, užila si, a to i felaci, i cunnilingus, nic z toho pro ně nebylo tabu. Nos v takových případech chvílemi měla kousek u Janovy zadnice, nevadilo jí to, jindy zas Honzův jazyk zašel až k její černé dírce. To se zastyděla, ale za chvíli už slastně sténala a vytáčela pánev.“

    (…)

    „Okamžitě chytila Mathiasův penis do pusy. Rukama sahala po varlatech, jedním prstem mu jezdila kolem análu. Piotr zatím na druhé straně zasunoval penis do Ilinčina zadku. Mathias sám přitom s análním sexem měl nulovou zkušenost a nešlo ani tak o neschopnost říct si o něj, nýbrž o nechuť; ještě nikoho nemiloval tolik, aby si chtěl na penisu hýčkat jeho výkaly. Teď ale chtěl. Chtěl Ilince přinést k puse kus jejích hoven na zlatém podnosu; chtěl jako Odysseus doplout do černé Tróje, otočit se tam a vrátit se s hovnem za sladkou Pénelopé do Ithaky.“

    Čtyřicetiletý vystudovaný právník a novinář David Zábranský otevřel druhou dekádu svého působení ve světě literatury impozantně. V novém, obsáhlém, koncem listopadu vydaném společenskokritickém románu nám představil mj. dva německé lékaře, jednoho „šukavého Čechoslováka“ Jana a jednu třiadvacetiletou Rumunku Ilinku. Ti dělají sex jak z pornofilmů, uchylují se k úchylkám, a spisovatel si při popisu lechtivostí a šukaček pomáhá jazykem červené knihovny i sexuologova manuálu. Pomineme technikálie a otázky typu, proč by si někdo „plivl do dlaně a přetřel slinami trčící péro“, když ho „před chvílí vytáhl z její vagíny“, a tudíž by zvlhčení nemělo být třeba. Autor se nebojí šlápnout do hnědého pěkně natvrdo, jak vidíme v úchvatné paralele s příběhem z řecké mytologie; inu, svým nesympatickým hrdinou Mathiasem možná trochu pohrdá, tak se s ním moc nemazal. „Umění má být laboratoří, kde si společnost zkouší, co všechno snese,“ pravil Zábranský před měsícem v rozhovoru pro magazín Vice. My jsme to nesnesli a posíláme mu do poličky k Magnesii Liteře Cenu Reflexu za špatný sex.

    Když jsou politici chytří: Praha 2 vydává knihy, které by se měly šířit ve školách. Teď…


  • 2. Pavel Hénik: Manekýni

    Manekýni
    „Po pár minutách botulotoxinové masáže se posune výše a bezchybně na mě nasedne. Hned nato mě pevně sevře vypracovanými stehny, která pravděpodobně prodělala ambulantní redukci kožních tukových nadbytků za bratru desetinásobek životního minima. Začne se na mě pozvolna pohybovat. Netrvá dlouho a je mi jasné, proč máme u DEPRIVED posunutou dobu splatnosti o šedesát dní.

    (…)

    „Vsunu ho do ní znovu, tentokráte trochu hlouběji. Pod sebou ucítím kostnaté hrbolky jejího subtilního tělíčka. Připadám si, jako bych se miliskoval s Pinokiem, a snažím se nadlehčit, co to jen jde, abych ji náhodou nerozdrtil. Při pátém nesmělém kvazi-přírazu se mi vrátí projekce sovětského bicepsoida a hlavou se mi rozjede nehumorný seznam všech potenciálních novosibirských breberek, které bych takto mohl posbírat pod předkožku. Nic antierotičtějšího mě nemohlo napadnout.“

    To tedy vskutku nemohlo! Románový debut šéfa scénického provozu v České televizi Manekýni stojí (i vinou absence kloudného redaktora) o pár pater níž než Zábranského próza, ale o detailech z oblasti módního byznysu vás poučí. O dobře napsaném sexu ne – všechny tři ženy jury označily scény z páně Hénikovy knihy za vítězné (tedy nejhorší), ale mužská část poroty ocenila jejich vtipnost, což autora stálo prestižní trofej.

    Zdena Koubková: Český hermafrodit, který držel světový rekord na 800 metrů


  • 3. Martina Formanová: Povídky na tělo

    Povídky na tělo
    „Bezděky si zasunula ruku pod sukni, pod kalhotky. Tady všude ji tak báječně laskal; prsty, pusou, žaludem svého penisu. A když už byla blízko vyvrcholení, když už byla na samé jeho hranici, obrátil ji, a zatímco do ní, zvlhlé a lačné, vklouznul, zavedl její konečky prstů těsně nad poštěváček, kde si umocněnou stimulací přivodila tu neuvěřitelnou kaskádu rozkoše. Mmm.“

    Jedna z nejčtenějších českých prozaiček v nové sbírce povídek dokazuje, že erotická slůvka na „p“ nejsou doménou chlapského výraziva (jak patrno i v ukázce z povídky Zamilovaná maminka). Zkušená autorka v šestnácti krátkých příbězích o více či méně hlubokých vztazích píše o všem včetně (auto)erotiky věcně, bez příkras a tak nějak pro mamči, což mužskou část poroty šokovalo natolik, že Formanovou v naší anticeně posunuli na stupně vítězů – i když s významným bodovým odstupem od mistra a vicemistra špatného sexu v próze.

    Nejnovější Sorokinův román je o grilování. Nad plamenem zažehnutým skvělými knihami


  • 4. Michal Viewegh: Bůh v renaultu

    Bůh v Renaultu
    „Aniž z něj spustila oči, vykasala si šaty, pod nimiž neměla kalhotky, ze široka se rozkročila a po pár vteřinách začala vstoje močit. Oskarovo vzrušení stoupalo rychlostí, kterou naposledy zažil někdy v pubertě. Padl na kolena do studeného jehličí − a sotva svůj nebývale velký a tvrdý penis vytáhl z kalhot ven, okamžitě vyvrcholil. Takovou rozkoš nezažil už léta − musel dokonce zavřít oči.

    ,Panebože, děkuju!ʻ hlesl.“

    Taky děkujeme, nebývale velký Michale Vieweghu. Stálice Bad Sex Awards (loni to s jedinou sexuální scénou novely Melouch dotáhl na pěkné sedmé místo) letos vydala knihu povídek s názvem Bůh v renaultu a v titulní z nich přitvrdila. Nebo vyměkla. Těžko říct.

    Co všechno jste netušili o ptácích: Opeřenci v lidové písni, za vaším barákem i v…


  • 5. Andrea Sedláčková: Každý něco tají

    Každý něco tají
    „Leží na zádech a má pocit, že ji Jirka „používá“, a říká si, jestli se páření ještě někomu může po mnoha letech vztahu líbit, jestli lze cítit něco jiného než banalitu. Jirkův trup pravidelně dopadá na její a Lucie má pocit, jako by se znovu jen poskytla vůli jiných, že opět jako dnes odpoledne na natáčení hraje roli, Jirkovo tělo se stává tělem jejího hereckého partnera. Snaží se nic nedat najevo, vydává zvuky, o kterých je přesvědčená, že zní adekvátně.“

    (…)

    „Není potřeba žádných předeher, jsou připraveni a Kryštof Lucii překotí do postele a vnikne do ní. (…) S radostí provedou všechny možné pozice a oba si ve finále zakřičí, z čehož je Lucie překvapená, protože Jirkův orgasmus se odehrává v tichu.“

    Sex s manželem (v první ukázce) je chladný a nudný, ale s milencem Kryštofem to Lucii jde hned napoprvé líp. Režisérka, scenáristka a herečka Sedláčková čerpala i ve své druhé próze z vlastních zkušeností – a příběh z prostředí filmových herců a bulvárních hyen jako by byl pandánem romantického seriálu Až po uši z dílny Jana Hřebejka, autorčina spolužáka ze scenáristiky z FAMU. Jisté je, že aktualizace archaismu „překotit“ (dle Slovníku spisovné češtiny „převrátit, převrhnout, skácet“), jejž známe jen ve spojení s neživými předměty typu židle nebo kočárek, scéně nepřidala. Ani neobratné „provedení pozic“. Každopádně jsme si všichni ve finále zakřičeli a je z toho krásné páté místo.

    Nový Svět na Hradčanech: Poslední místo staré Prahy, které neprohrálo s turisty


  • 6.–7. Kateřina Ash: Černý velbloud

    Černý velbloud
    „Pomalu se dotýkal pramínků vlasů, které jí neposlušně tančily po zádech. Když už je všechny uvěznil a ony byly bezbrannými otrokyněmi v jeho rukách, naklonil se k její šíji a hlubokým nádechem poznával vůni její kůže.

    Každým jedním dotykem tál led jejího přesvědčení a ona se chvějícími prsty snažila najít ty jeho. Věděla, že ho chce stejně, jako on chce ji.

    „Bože, jak jsi sladká,“ zašeptal tak potichu, že si nebyla jistá, jestli to opravdu řekl.

    Její pocity ignorovaly argumenty, které servíroval mozek, a ona konečně ucítila, jak do ní vstoupil.

    Z jejích úst se nekontrolovaně vydral hlasitý vzdech, který se ztrácel v kapkách deště. Kde končilo její bytí, začínalo jeho. Každé malé zachvění bylo předzvěstí velké bouře. Jejich mokrá těla tančila v rytmu deště a s každým dalším okamžikem se propadali jeden do druhého.“

    Autorka útlé slátaniny s podtitulem „Příběh české dívky v Sýrii“ publikovala svůj tragický debut pod pseudonymem, čemuž se při jeho kvalitě nelze divit. Příšerná červená knihovna první třetiny dvacátého století se všemi zoufalými klišé, vršenými „nekontrolovaně“ na sebe, naznačuje, nakolik tentokrát v nakladatelství Ikar „pocity ignorovaly argumenty“. Jak je možné, že tento zástupce okresního přeboru neskončil v čele našeho pelotonu? Zachránilo ho, že v rámci žánru jsou citované sladkobolné hovadiny na místě. Fakt ovšem je, že „ve chvíli, kdy ucítila, jak jejím tělem proniká jeho vyvrcholení“, si porota oddechla jako jeden muž.

    Bezstarostnost: Vychazí pravdivá sonda do života lidí dnešní Evropy
    Alena Svozilová 15. června 2017 • 09:44

    Bezstarostnost: Vychazí pravdivá sonda do života lidí dnešní Evropy


  • 6.–7. Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly

    Jedničky a nuly
    „Posadil ji na roh postele. Jemně jí prsa hladil, kroužil ukazováky i jazykem po dvorcích, žužlal bradavky velikosti třešně, pak si o ty mohutné, teplé měchy třel celý obličej. Vztyčil se a rozepnul kalhoty. Ztopořený penis vystřelil proti Moničiným ústům. Ukřivděně pohlédla vzhůru.“

    (…)

    „Odvedl ji do ložnice. Položil ji na postel do kleku, zpod sukně na něj vykoukly bledé půlměšíce zadnice. S nasliněným penisem vnikl mezi její půlky a během pár chvil se udělal. Svalil se do peřin.“

    Tak jako mohou být v týmu olympijských fotbalistů tři starší, než požaduje věková kategorie U-23, my si vyhrazujeme právo hodnotit erotickou scénu z knihy (ale jen jediné!), která vyšla v nakladatelství Paseka již roku 2016 koncem října. Tu jsme totiž v návalu loňských „scvrklých zvrásněných bradavek“ (citujeme z loni vítězného Vertiga Patrika Girgleho) a jiného sexy zbožíčka přehlédli. Bylo by však nespravedlivé zrovna tenhle vtipný románový debut televizního dramaturga a scenáristy o informační i sexuální revoluci českých let devadesátých z klání vyloučit. Uznejte sami.

    Nejdražší knihu na světě si přečtete pouze se zrcadlem v ruce
    Sabrina Harisová 15. května 2017 • 12:49

    Nejdražší knihu na světě si přečtete pouze se zrcadlem v ruce


  • 8. Jiří Charvát: Eskejp. Na útěku z kaceláře

    Eskejp
     „Vzala moji ruku a položila si ji na ňadro.

    Vysadil jsem ji na pračku. Rozepnula mi džíny, odhrnula si stranou kalhotky, zavedla si mě a objala mě nohama.

    Chytl jsem ji za levé křídlo. Dívali jsme se navzájem do očí, nikdo neuhnul, a za přerušovaného dýchání jsme si společně vychutnávali režim ždímání.“

    Tato scéna z mikulášské nadílky jest svátečním duelem proběhnuvším mezi Mikulášem a andělem (proto to křídlo) v dubnovém románovém debutu dvojnásobného mistra ČR ve slam poetry Rimmera (občanským jménem Jiří Charvát, občanskými profesemi copywriter, básník, performer, improvizátor, kreslíř, scenárista). No a pak tam přijdou ti dva chlapečci a na vyzvání souložníkům recitují „Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni“… Pan Charvát napsal čtivý a vtipný román o podivuhodných kancelářských bytostech, jen tu sexuální scénu trochu moc podojil. Nebo vyždímal.

    Tyhle Vánoce už nezažijete. Podobné reklamy jsou dnes ve většině světa zakázány


  • 9. Jiří Pehe: Průsečík

    PrůsečíkZ
    Vrhneme se na sebe. Milovat se v autě není úplně snadné, zjišťuji. Jsem dost vysoký, ani na zadním sedadle mi nezbývá moc místa, o všechno se musí postarat Karla, která na mně obkročmo sedí. Je to omamné, vzrušující. Mám obličej zabořený v jejích vlasech, šaty si stáhla k bokům. Netrvá to moc dlouho, tempo určuje ona. Nepustí mne ze sebe.

    „Začala jsi brát antikoncepci?“

    „Ne.“

    A po 150 stranách pohled ženské aktérky téže události:

    Milovali jsme se pak s Tomášem v autě, na zadním sedadle. Nebylo to nijak pohodlné, ale z jakéhosi důvodu si dodnes pamatuji opojnost toho všeho. Měl to být jakýsi úvod k naší nové budoucnosti. (…) Snad proto jsem Tomáše zadržela v sobě, i když do té doby jsme si dávali pozor, abych nepočala.“

    Už čtvrtý román, a pořád tak málo odvahy a tolik odtažitosti! Ředitel pražské pobočky New York University si před psaním erotických scén zapomněl sundat kravatu, vyjmout pravítko ze zad saka, kopnout do sebe dva panáky a trochu se, hergot, uvolnit. „Jakýsi úvod“? „Jakýsi důvod“? „Netrvá to moc dlouho“, zaplaťpánbu.

    První norský paparazzi: Špionážní snímky z roku 1890 přinesly mnohá překvapení


  • A Borec nakonec: Básnický bonus

    Marně se svlékáš
    Ačkoli ocenění Bad Sex Awards patří v britském časopise Literary Review výhradně k románu a v Reflexu pak k románu, novele či povídce, letos porotu zaujala neobyčejná nálož vilné – a k tomu mizerné – erotiky ve sbírce Pavla Haslachera Marně se svlékáš (vydalo ji na podzim, ve zlatisté obálce a o formátu jídelního lístku v pizzerii, brněnské nakladatelství Druhé město). Jde o triviální, nevkusnou lyriku a bonmoty na úrovni školní tvorby hocha těsně před coming-outem. Jiří Kuběna se musí otáčet v hrobě a Pavel Petr do něj spět, když vidí své pole takhle pošlapané. Dovolte ukázečku, snad ne autobiografickou, na poněkud obhroublejší notu:

    U cesty

    Šel jsem a uviděl jsem díru zpívající

    lákavou píseň.

    Zastavil jsem se a nasadil si brýle.

    Byla to zadnice homosexuála.

    Čtrnáct let prý už čeká u cesty,

    obrůstá mechem a čekankami,

    a nikdo pravý kolem nejde.

    A jde-li, tak se nezastaví.

    A když se zastaví,

    sotva co tam strká.

    A jestli ano, pak to, co strká

    (hlava, tyč, plechovka, ruka), se sotva dovnitř

    vejde!

    A z písně stal se stesk.

    Zaplakal (srůstající) otvor, že svět

    je plný potvor!

    A tím bychom to snad pro rok 2017 mohli uzavřít.

    Děsivé snímky, které měly skončit v řece. Fotografie mrtvých, které způsobily…
    Excelentní biografie operativců. Důstojníci StB v nedbalkách
    JAROSLAV ŠAJTAR 29. prosince 2017 • 11:28

    Excelentní biografie operativců. Důstojníci StB v nedbalkách





Diskuse ke článku

 


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,810
22,740
28,510
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější