Již druhá z menších opozičních stran letos změnila své vedení, po STANu nastalo střídání stráží i v čele TOP 09. A zanedlouho to čeká i KDU-ČSL. Až na drobnější výkyvy ale zůstává stejná jejich podpora. A společně s dalšími dvěma opozičními stranami – s ODS a s Piráty – i odhodlání „odbabišovat“ vládní politiku. Zaznívá i volání po užší spolupráci a není vyloučeno, že některé z těchto stran to myslí vážně. Průzračná situace na opozičním politickém bojišti rozhodně není.
Po víkendu je pravděpodobné, že TOP 09 bude pro ostatní o kousek méně stravitelná. Hlasité volání nové šéfky strany Markéty Pekarové Adamové po zavedení eura, podpora přijímání alespoň některých uprchlíků a osobní přímluva za uzákonění manželství homosexuálních párů asi konzervativněji laděnou část opozice příliš nenadchne.
A je to v pořádku, přirozené rozdíly mezi opozičními stranami by neměl stírat pouhý odpor k současné vládní garnituře či jmenovitě k Andreji Babišovi. Byť personifikace politiky – ať už pozitivní či negativní – je pochopitelná. Pro řadu voličů je jednodušší místo studování stranických programů rozhodovat se podle toho, zda někoho mají či nemají rádi. Či kdo jim naslibuje víc.
V opozičním protibabišovském táboře se navíc objevila další neznámá. Poté, co z čela lidovců po rodinné tragédii neplánovaně odchází Marek Výborný, není jisté, kdo přijde po něm. A tedy například ani to, zda a jak bude pokračovat zužující se spolupráce s ODS.
A pak jsou tu hráči, kteří se vymezují proti všem. Jednak SPD a stále více i Trikolóra, která k sobě navíc nepokrytě vábí voliče ostatních opozičních stran. Nemluvě o tom, že ani vládní tábor není nijak pevný. Ať už do něj počítáme jen ANO a ČSSD, která si tak ráda na svém silnějším partnerovi vyvzdorovává dárečky pro své potenciální voliče. Anebo i KSČM, která kabinet drží u moci a také si umí o leccos říct. Případně i výše zmíněnou SPD, která nejednou v Poslanecké sněmovně hlasuje s vládním táborem.
Šikování pod prapory různých konkrétních postojů se tedy stává o něco zřetelnější. Polarizační efekt Andreje Babiše je ale stále příliš silný na to, aby tu vznikala spojenectví hlavně tak, jak by mělo být v politice normální – tedy podle programů a názorů. A dokud Andrej Babiš neztratí svůj mocenský apetit – a setrvalou podporu téměř třetiny voličstva – hned tak se to nezmění.
