Křiklouni a demonstrace Babiše ve volbách neporazí aneb Když opozice je mdlá | Reflex.cz
nahoru

Křiklouni a demonstrace Babiše ve volbách neporazí aneb Když opozice je mdlá

Viliam Buchert19. listopadu 2019 • 11:20

Přestože se na pražské Letné uskutečnila obrovská protivládní demonstrace a na Národní třídě byli někteří politici při oslavách revoluce vypískáni (lépe řečeno vykřičeni), může být Andrej Babiš, proti kterému byl odpor primárně namířen, spokojený. Na rozdíl od Miloše Zemana se neskrýval, šel do ulic, a navíc přednesl v Národním muzeu projev, který ho ukázal v lidštější podobě. Opozice v průběhu listopadového výročí nic nezkazila, ale také nic nepředvedla. Ukázala, že je mdlá a hlavním programem je AntiBabiš. To k vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny ale nepovede.

Nedělní projev Andreje Babiše v Národním muzeu byl pozoruhodný především tím, že premiér dokázal ocenit i věci, které jsou zásadní. Statečný boj disidentů proti komunistickému režimu, Chartu 77, Václava Havla, vstup České republiky do EU i NATO, či to, že právě listopadové revoluce vedla k opětovnému získání svobody. Předseda vlády dokonce přiznal, že nebyl v minulosti statečný a že na členství v komunistické straně není pyšný. Kdyby si odpustil jájinkovskou sebechválu vlády, vlastně by mu nebylo co vytknout. Bylo to státnické vystoupení, které patří k podobnému svátku.

Co s tím vším chce opozice dělat? Může hnutí ANO vyšachovat příští rok v některých krajích z vládnutí a podle všeho posbírá i hodně mandátů ve třetině Senátu, do kterého se bude také volit. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by byla schopna porazit Babiše ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Jak na Babiše?

Když jsem rozebíral letošní oslavy listopadové revoluce s jedním velmi dobrým znalcem českých politických poměrů, který v minulosti působil na vysokém postu na jednom ministerstvu, položil mi jízlivou otázku: „Tady je nějaká opozice?“

Opoziční strany se zatím skutečně jen předhánějí v tom, kdo řekne na adresu Babiše silnější výrok a vychloubají se, jak budou po příštích parlamentních volbách vládnout. Nic tomu ale nenasvědčuje. Premiér má dostatek finančních zdrojů, má svá média, je velmi činorodý, je to zdatný populista a jeho elektorát se ani vlivem nejrůznějších kauz neumenšuje. Proti takovému soupeři se dá bojovat pouze neobvyklými a originálními myšlenkami a kroky. Jenže takové opoziční strany nedělají. Pokud ano, umně je před veřejnosti ukrývají.

Dvě nejsilnější opoziční seskupení, Česká pirátská strana a ODS, mají dohromady zhruba stejné preference, jako hnutí ANO. Že by se ale právě občanští demokraté hrnuli s Piráty do povolební koalice, se nejeví jako moc reálné. Bylo by to toxické společenství, protože Piráti jsou nevyzpytatelní aktivisté, o kterých nikdo neví, co má od nich čekat. Navíc by taková vláda potřebovala další členy z řad TOP 09, Starostů, lidovců nebo ČSSD. Je něco takového možné? V politice je sice všechno možné, ale Babiš má silnější karty v rukávu.

S ANO by mohla jít do další vlády sociální demokracie. Pokud se do sněmovny dostane. Mohla by s ním jít i Trikolóra Václava Klause mladšího, pro kterou platí stejná podmínka, tedy pokud se do sněmovny dostane. Za určitých okolností Babiše opět mohou podpořit komunisté a Okamurova SPD. A podpoří ho i prezident Zeman, který by měl být v té době pořád na Pražském hradě.

Opozici hrozí i nebezpečí v podobě takzvaných libtardů, kteří se na ní v poslední době houfně nabalují. To je levicové podhoubí tvořené klimatickými alarmisty, neziskovými organizacemi, veřejnoprávními médii, feministkami a také známý spolek Milion chvilek pro demokracii. Jenže podobní lidé mohou odradit konzervativnější voliče, kteří tradičně fandí středopravým stranám.

Co dál?

Demonstrace proti vládě i prezidentu Zemanovi jsou vyjádřením svobodné vůle občanů a patří k demokracii. Navíc u nás probíhají spořádaně a klidně, což je ve světě naprosto neobvyklé (stačí se podívat do Francie, Hongkongu, Bolívie a dalších zemí). Ani velké protesty ale k vítězství nad Babišem nestačí. Musí se přetavit v reálné hlasy ve volbách. Ovšem nabídka opoziční spektra je mimořádně široká a nekompatibilní.

Volání po změně také poškozují excesy některých extrémistických křiklounů. Útok na Václava Klause mladšího na Národní třídě 17. listopadu je toho příkladem. V čem Klaus zradil? Že si dovolil založit vlastní stranu a že se snaží získat mandát i v dalších volbách? No a co? Vždyť po tom volala v sobotu celá Letná. Na Letné se ale objevily i transparenty volající po vyvlastnění majetku, což je něco zcela absurdního a nedemokratického.

Určitou možností, jak Andreje Babiše porazit, je vytvořit předvolební koalice některých stran a dohodnout pevnou povolební spolupráci. Aby měl volič zcela jasno, zda jeho hlas neskončí někde v propadlišti. Dále najít charismatické vůdce a neotřelé lidi (třeba i nestraníky) dát do popředí kandidátek. Nepodléhat módnímu klimatickému šílenství, které může vyvolat následné problémy v ekonomice. Ještě více se zajímat o živnostníky a ty, kteří tvoří ekonomickou podstatu země.

A existuje i varianta, o které se moc nehovoří, protože by byla považována za skutečnou zradu. Eliminovat všechny možné extrémy a zpupné hlasité aktivisty tím, že za určitých přesně vymezených podmínek by vznikla dohoda s Babišem. Dohoda, která by posunula Českou republiku vpřed. Tímto názorem se ale každý dopředu odrovná, že?





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější