Pro upřesnění – finanční úřad obklíčil a přepadl tradiční bleší trh; takový, jakých je po Praze, a nejen v ní, povícero. Lidi rozloží deky a na nich prakticky zadarmo nabízejí drobnosti, které nepotřebují. Hračky, s nimiž si jejich děti nehrají, knížky, desky, nádobí, oblečení… Prostě jeden trestný čin vedle druhého.
Jeden takový trh je i u nás za rohem. Když jsem se dočetl, jak dopadl blešák v Praze 9, jsem zvědav, kdy „zakleknou“ i na něj. Myšlenky, že bych se na něm zbavil staré synovy trojkolky, jsem se raději rychle vzdal. Vždyť skoro nevím, co to je to DIČ, takže bych si ho nezvládl pořídit a vzít s sebou na trh. A vystavovat dítě, s nímž bych na trh šel, traumatizujícímu zážitku ze zásahu finančních úředníků? Co bych to byl za rodiče!
Na vítězoslavném oznámení zásahu finančního úřadu mě ovšem nejvíc zaujala poslední tři slova – narovnání podnikatelského prostředí. Není mi totiž jasné, jak se likvidací blešího trhu – a o nic jiného než likvidaci samozřejmě nejde – může narovnávat podnikatelské prostředí.
Fakt, že napříště nebudou moci lidé ze své vlastní vůle prodat za pár drobných nepotřebné věci, nějak přispěje k čistému podnikatelskému prostředí v Česku?
Budeme si napříště povinně kupovat pouze jen věci nové?
Případně si budeme moci koupit od souseda zánovní jízdní kolo pouze v případě, bude-li onen soused disponovat pokladnou s elektronickou evidencí tržeb, vydá nám na dvě stovky české účtenku a celou transakci pošle velkému elektronickému bratrovi, kterého obsluhuje soudružka ministryně financí Schillerová?
Mají někde pracovníci finančních úřadů studii o tom, jak bleší trh pokřivil podnikatelské prostředí v Česku? A mohli by nám ji ukázat?
Museli snad kvůli venkovním směnným orgiím zavřít krám tamější kamenné prodejny nepotřebného harampádí?
Škoda že se se stejnou vervou jako jednomu pražskému blešáku naše centrální represívní orgány nevěnují skutečnému pokřivování podnikatelského prostředí. Kdyby totiž ano, musely by třeba „zakleknout“ na jednu velkopekárnu, která dostala stomiliónovou dotaci, aby zmodernizovala svou linku na nepoživatelné toasty. Jenomže to nejde. Ta firma totiž patří jejich nejvyššímu nadřízenému a on by hned zaklekl na ně.
Takže hurá se samopaly na blešáky!
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu, který si můžete objednat v našem Ikiosku >>>
