Skopeček: Hrát si s nerealistickou představou o czexitu je ztráta času. Slepě následovat Brusel ale nesmíme | Reflex.cz
nahoru

Skopeček: Hrát si s nerealistickou představou o czexitu je ztráta času. Slepě následovat Brusel ale nesmíme

Jan Skopeček6. května 2019 • 15:50
15 let Česka v Evropské unii (ilustrační foto)
15 let Česka v Evropské unii (ilustrační foto)
• foto: 
ČTK

Česká republika je již patnáct let členem EU. Po připojení se k NATO šlo o nejvýznamnější zahraničně-politické rozhodnutí naší země v její novodobé historii. Rozhodnutí, které má na naše životy nemalý vliv a to v nejrůznějších ohledech a sférách. Jak naše členství hodnotit a má smysl debatovat o vystoupení z Evropské unie?

Více než polovina schvalované legislativy naším parlamentem vychází z legislativy evropské, kterou jsme povinni v různých formách akceptovat a aplikovat. A to přesto, že nikoliv nemalou část takové legislativy považujeme v naší zemi za nepotřebnou nebo i kontraproduktivní.

Někteří z nás si myslí, že je taková dokonce většina dnešní evropské legislativy, zejména po přijetí Lisabonské smlouvy, která zmenšila vliv malých států a rozšířila většinové hlasování na úkor jednomyslnosti. S tím ale máme dnes jen omezené šance něco dělat a bez strukturální změny EU a směru integračního procesu to nezměníme.

Patnáctileté výročí je tak dobrou příležitostí se nad naším členstvím v EU zamyslet a zejména si říci, jak v tomto uskupení fungovat dál. Hrát si s akademickou a nerealistickou představou o czexitu je ztráta času. Žádná relevantní politická strana si ho nepřeje, většinová poptávka společnosti po něm není. Pasivně přijímat rozhodnutí a slepě následovat dnešní směr evropské integrace však cestou pro alespoň trochu sebevědomý národ také není.

Rudé násilí je už povoleno – majitele bytů čeká znárodňování – z kádrováka je…

15 let v EU a dětská naivita

Odrazíme-li se při dalších úvahách nad naší budoucností v EU od samotného počtu let našeho členství v Unii, nabízí se s jistou mírou nadsázky následující srovnání: V lidském životě jde o věk, ve kterém se získává občanský průkaz. Ten je přitom potvrzením toho, že člověk již nemusí být ve všem voděný za ručičku, že už má jistou míru duševní vyspělosti i lidské zkušenosti na to, aby se v poměrně důležitých otázkách mohl rozhodovat sám a podle vlastního úsudku.

Pokud bychom to chtěli parafrázovat na naši pozici v Unii, měli bychom definitivně ztratit ostych ve formulování a prosazování našich názorů, postojů a zájmů uvnitř EU. Evropská unie není nic jiného než kolbiště, ve kterém o své zájmy bojují jednotlivé členské státy a dnes bohužel i silná entita evropských byrokratů a politické elity se svými specifickými europeistickými zájmy.

Po patnácti letech našeho členství bychom už neměli naivně a dětsky předpokládat, že je EU nadpozemsky dokonalá instituce bez chyb a problémů. Není. Jde o lidský politický konstrukt, který z logiky věci dokonalý být nemůže. I když u nás stále ještě existuje mediálně silná skupina útočící na kohokoliv, kdo o evropském integračním procesu uvažuje racionálně a kriticky, neměli bychom se jí nechat zastrašit. Postupně vliv těchto lidí slábne tak, jak jsou některé defekty stávajícího modelu evropského integračního procesu a politiky EU stále zřetelnější, ať už se jedná o demokratický deficit evropských institucí, nezvládnutí, resp. prohloubení migrační krize, slabé hospodářské výsledky evropských ekonomik, přenášení nákladů nezodpovědných na zodpovědnější členy Unie, nenaslouchání hlasu voličů, kteří si další unifikaci a centralizaci nepřejí atd.

Přehledně: Jak z vašeho hlasu vznikne europoslanec. Každý stát má vlastní systém, čekat…

Místo odstraňování bariér chrlí regulace

Evropská unie podle mého názoru musí prodělat zásadní změnu a my bychom se na její formulaci měli aktivně podílet. Jako otevřená ekonomika, která nemá zase tak dávnou zkušenost s pokusem ekonomiku centrálně řídit, bychom měli usilovat o to, aby se EU vrátila k tomu, v čem jsem i já spatřoval její velký přínos, tedy k odstraňování nejrůznějších forem bariér pro volný pohyb zboží, kapitálu, ale i práce. Místo toho se evropské instituce už dávno věnují spíše opaku a chrlí jednu regulaci za druhou, roste byrokracie a ambice zasahovat do hospodářství pod nejrůznějšími záminkami, aktuálně hlavně pod záminkou boje proti klimatickým změnám.

Měli bychom usilovat o dokončení jednotného trhu a mít přitom na paměti, že jednotný trh automaticky ještě neznamená volný trh. Konzervativně uvažujícím lidem nemůže být lhostejný ani růst vlivu nových, levicových, neomarxistických ideologií, které se k nám zejména ze starých členských států a institucí EU plíživě dostávají. Odhalení sochy Karla Marxe předsedou Evropské komise Junckerem před nedávnem v německém Trevíru nemohlo být symboličtějším naznačením, kam dnešní EU směřuje. S tím se jako země s tak tragickou zkušeností s komunismem nesmíme smířit.

Buffalo Bill Evropanům ukazoval pohádky o Divokém Západě, svou show s Indiány předvedl…

Co má Česko dělat

Mám-li to shrnout, prosazujme v nadcházejících letech v EU reformu institucí vykazujících silný demokratický deficit. Rozhodujme více na mezivládní úrovni, méně v evropských institucích. Prvním krokem musí být zastavení dalšího přenášení pravomocí z národní na nadnárodní úroveň, druhým krokem pak provedení auditu stávajících nadnárodních pravomocí a jejich případný návrat zpět na národní úroveň. Nenechme si vzít zejména suverenitu v otázce migrační politiky. Usilujme o deregulaci a úklid přebujelé evropské legislativy, snažme se o debyrokratizaci evropských institucí. Usilujme znovu o odstraňování bariér, ale i subvencí jak na vnitřním trhu EU, tak v mezinárodním obchodu s nečlenskými zeměmi. Jen tak bude mít naše členství v EU smysl.

V řadě z těchto témat máme své spojence velmi blízko, ve V4, ale například i v dnešním Rakousku. Posilujme spolupráci na této bázi a nenechme si namluvit, že jde o toxické uskupení, jak se to někteří zastánci další a další centralizace, unifikace a šíření neomarxistických ideologií snaží vykreslit proto, aby nás oslabili a tím definitivně zvítězili v cestě za evropským superstátem likvidujícím národní státy a omezujícím lidskou svobodu.

Autor je poslanec ODS, člen sněmovního výboru pro evropské záležitosti.

Edvard Kožušník: Po brexitu nás země eurozóny budou válcovat. EU není modla, musíme ji …
50 exkluzivních fotek ze života obyčejných lidí v totalitní Severní Koreji




Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Klausova elitní sestavička, Berlín jako laboratoř bolševických experimentů, předsmrtná křeč ČSSD
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Babiš v důsledku demonstrace na Letné definitivně ztratil autoritu
PREMIUM X Zdravý rozum Cyrila Höschla: Demonstrující dav sjednocuje sdílený odpor, s časem ale jednotnosti ubývá
PREMIUM X Karel Steigerwald: Babiš, Benešová, demonstranti… Kdo rozvrací stát, kdo ne
PREMIUM X Nejmladší z „chvilkařů“: Kdo je Kryštof Zapletal, jeden z hlavních organizátorů demonstrace na Letné?

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2019

Program Jak koupit vstupenky a passy Hosté a hvězdy Historie Ubytování během festivalu Brigáda Hlavní soutěž Soutěž dokumentů Filmy 2018

54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začne v pátek 28. června. Mimo soutěže se představí řada nejen českých premiér. Časopis Reflex přiveze unikátní film Moje Svoboda. Hlavní hvězdou festivalu bude americká herečka Julianne Moore. Do Varů se po dvou letech vrací i Casey Affleck a mezi hvězdami bude i Patricia Clarkson.


Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější