Nemohu odolat a musím se, stejně jako rakouská média i naši krajané v Rakousku, ještě jednou vrátit k projevu našeho představitele. Při opakovaném čtení záznamu oné řeči se odhalí tajemství často zmiňovaného umu Miloše Zemana – jeho příznivci tak adorovaného – mluvit spatra. Při pozorném čtení je snadné zjistit, že onen vychvalovaný um nemá základy v inspirativním toku myšlenek a schopnosti slovní i větné improvizace, ale v technice „Co slina na jazyk přinese“ resp. „Sud kulatý, rys tu pije“.
Jako důkaz stačí citace jednoho z odstavců:
„…Ostatně vidím, že mi sem dali popelník a zapalovač, takže až bude diskuze, já budu následovat vašeho prezidenta a s vaším dovolením si zapálím. Mám samozřejmě setkání s panem Sobotkou, typické to české jméno, není-liž pravda a budu mu říkat, co vám mám povídat, já jsem byl nejen premiér, nejen prezident, já jsem byl také předsedou sněmovny, takže mě nemůže nikdo obelstít, protože já znám tyto vůdce, jak se říká, z vlastní zkušenosti. Z první ruky. Protože nejen chlebem živ je člověk, ale i táflšpicem, tak se těším na oběd ve skvělé restauraci Plachutta, kde jsem byl naposledy před dvaceti lety ještě jako premiér a doufám, že kvalita jejich stravy se určitě nezhoršila…“
V tomto myšlenkovém toku je veden celý rozhovor, který má smysluplné pasáže jen tam, kde je někdo z přítomných urážen. Připomeňme legendární historku z padesátých let, odrážející podobné projevy ministra kultury, profesora Zdeňka Nejedlého. Pro mladší poznámka, že šlo o hudebního vědce, který nenáviděl Dvořáka a Suka. První ho údajně shodil se schodů, když přišel žádat o ruku jeho dcery Otylky a druhý mu ji vyfoukl.
Nejedlý
Parafráze rozhovoru profesora Nejedlého pro Rudé Právo po návratu z Moskvy:
„Ano, vracíme se z Moskvy…Moskvy…Moskva…Moskva, to je krásné město, tam jsem také byl…Daleko od Moskvy…tam bojovali sovětští vojáci s německými vojáky…s Němci…Němci…Němcová, Havlíček, Borovský a jiní…a jiní…a jíní…jíní, vánoční stromeček…kapr, Ryba, Dobiáš, Jeremiáš, ti všichni se dostanou na stůl našeho pracujícího člověka!“
No, není to krása, není to: Píchni jako řízni?
Ještě dodatek. Zájem světových médií vzbudila zpráva o návštěvě Miloše Zemana na matějské pouti. Podle jeho radosti z perníku i jízdy vozíkem ve strašidelném zámku si lze udělat obrázek o stavu prezidentova pevného zdraví. Agentura Kočka Press uklidnila příznivce Miloše Zemana informací, že strašidla, kterých se pan prezident bojí, byla před jízdou z dráhy odstraněna. Vrchní velitel armády se během jízdy držel tyče před sebou oběma rukama, ochranka jela před i za prezidentským vozíkem typu Challenger II. a další agenti běželi podél vozíku bez ohledu na rychlost. Nakonec to byl rozdováděný pan prezident, kdo vylekal ochranku, když na ně, jako každý den, udělal jeho oblíbeného aligátora.
A to je pro dnešek vše, na co jsem si vzpomněl, váš Vladimír Mertlík.
