Těžko říct, zda zná německá kancléřka Angela Merkelová film Václava Havla „Odcházení“. Byla to typická havlovská absurdní fraška, která měla ukázat neslavný konec jednoho politika. Takovým způsobem by Merkelová zcela jistě dopadnout nechtěla. Jistě ale velmi dobré zná reálný osud dlouholeté britské premiérky Margaret Thatcherové, která se musela poroučet v roce 1990 po vzpouře ve vlastní konzervativní straně. Německá kancléřka je už nějakou dobu doma v defenzivě a proto včera oznámila, že v prosinci již nebude opět kandidovat na post šéfky své CDU. A tím zahájila své odcházení.
Tah Angely Merkelové je logický, protože výsledky její Křesťanskodemokratická unie (CDU) jsou v poslední době stále horší. Sice ještě vítězí na celostátní i regionální úrovni, ale sestup je trvalý. V nedělních regionálních volbách v Hesensku dostala CDU o více než 11 procent méně, než před čtyřmi lety. Podobné to bylo i jinde. A jak říká mnoho Merkelové spolustraníků, politologů i komentátorů, příčinou slábnoucí CDU je právě samotná osoba kancléřky. Němce zklamala (ne)řešením migrační krize a navíc je u moci už příliš dlouho. Od roku 2005 je ve funkci kancléřky a od roku 2000 předsedkyní křesťanských demokratů. Jak se zdá, stačilo.
Merkelová proto cítí, že by jí mohl postihnout osud Margaret Thatcherové, s kterou tvrdě zúčtovala vlastní strana. Merkelové poslední vládní koalice vznikala po loňských volbách mimořádně klopotně. Němci velkou koalici zažívají od roku 2005 již potřetí a jsou z toho unavení. Většina Němců také považuje za skutečně vážný problém otázku migrace, protože ta má dopady na kriminalitu či sociální a společenské věci.
Přitom kancléřka v roce 2015 uprchlíky do země doslova pozvala. Nedomyslela, že část migrantů jsou také radikální islamisté a lidé, kteří se nikdy přistěhovat neměli. Obrovský tlak ucítila i ve vlastní straně protože v září neprosadila do čela poslanecké frakce CDU/CSU svého blízkého spojence Volkera Kaudera, což byla podle politologů jedna z jejích největších porážek na německé politické scéně za posledních několik let. Neustálé spory se objevují také s nejpřirozenějším koaličním partnerem, bavorskou CSU, která chce být razantnější právě v otázkách migrace.
Za této situace ale současně mimořádně slábne Merkelové koaliční partner, německá sociální demokracie (SPD). Ta je na tom ještě hůře, než CDU. Například podle posledního průzkumu „ARD-DeutschlandTrend“, který provedla agentura Infratest Dimap, a který byl zveřejněn 11. října, by SPD dostala jen 15 procent hlasů a byla by až čtvrtou nejsilnější stranou, což je nejhorší výsledek za mnoho desetiletí. Dostali se před ní nejenom Zelení, ale i protimigrační Alternativa pro Německo (AfD). To všechno se děje v důsledku politiky Angely Merkelové. K Zeleným a AfD utíkají právě bývalí dezorientovaní voliči CDU.
Paradoxně to přišlo v době, kdy je Německo na tom ekonomicky dobře a kdy si obyvatelé užívají vysoké životní úrovně a štědrého sociálního zabezpečení. Nezaměstnanost je pouze 3,4 procenta a patří spolu s Českem k vůbec nejnižším v Evropě.
Merkelová ale svým pondělním rozhodnutím nekandidovat na funkci předsedkyně CDU dost riskuje. Dosud totiž považovala post šéfky strany a úřad kancléře za nerozdělitelný. Má před očima sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera, jehož moc a vliv rychle uvadaly, když už nebyl předsedou strany.
Angele Merkelové ale za současné situace, kdy její strana nedosahuje požadovaných výsledků, nezůstává nic jiného, než se snažit uhájit alespoň místo kancléřky. Zda se jí to podaří, není jasné. Její politický čas, v průběhu kterého skoro 20 let zásadně ovlivňovala svět, Evropu a tím i vztahy s Českou republikou, ovšem vypršel. Dostává se do defenzivy, která může být kdykoli prolomena.
Právě dnes začalo odcházení Angely Merkelové.
