Ještě není vůbec nic jisté. Sociální demokraty čeká referendum o tom, zda s Andrejem Babišem za domluvených podmínek půjdou do koalice, a komunisté zároveň stupňují své požadavky, bez kterých prý budoucí kabinet ANO a ČSSD nepodpoří. Nicméně způsob tvorby nové vlády, průběh vyjednávání a celkové rozložení sil ve sněmovně nevěstí nic moc dobrého.
KSČM poprvé u moci
Vznikající koalice poprvé po sametové revoluce počítá s tím, že se v poslanecké sněmovně opře o podporu komunistů. To je samo o sobě zlom v polistopadové politice. Komunisté navíc vystrkují růžky. Šéfkomunista Vojtěch Filip deníku Právo řekl, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. Svůj názor obalil tvrzením o tom, že mu nejde o místa, ale o princip. No jistě, podniky by komunisté měli obsadit z principu.
Navíc KSČM v reakci na návrh koaliční smlouvy vzkázalo premiérovi Andreji Babišovi, že vládu nepodpoří, pokud bude usilovat o posílení zahraničních vojenských misí se zjevnou narážkou na spolupráci v rámci NATO a s Američany. To sice od komunistů nezní nijak překvapivě a dalo by se to obejít, ale ten vzkaz je mnohem silnější, než se na první pohled zdá. Pokud ANO a ČSSD na formální i skutečnou parlamentní spolupráci s komunisty přistoupí, bude mít KSČM na českou zahraniční politiku velký vliv.
ČSSD jako slabší pes ze vsi
Sociální demokraté jsou z hlediska ANO ve vládě jenom do počtu, jako přívěsek. Celkem logicky si proto ČSSD vymyslela řadu podmínek, za kterých do koalice s mnohem silnějším ANO půjde. Jenže koalice ještě ani nevznikla a ČSSD ze svých postojů už značně slevila. On to Andrej Babiš umí. Kdysi se oháněl tím, že by obviněný politik měl okamžitě odstoupit (presumpce viny v politice) a ANO že to bude prosazovat. Z programu ANO to ale nedávno zmizelo (proč asi?) a ve stávající dohodě obou stran je dokonce napsáno, že ani prvoinstančně odsouzený člen vlády nemusí odstoupit hned (pravda, v přiměřené době ano, ale co to je za dobu?).
Podobných příkladů posunu názorů najdete u Babiše dlouhou řadu. Socialisté svoje jednání rádi obhajují tím, že musí bránit autoritářským tendencím šéfa ANO, komunistů a Tomia Okamury. Jenže jak říká politolog Stanislav Balík, proč by to měla dělat strana, kterou ještě nedávno řídil Miloš Zeman či Jiří Paroubek? Navíc do vlády socdemáky tlačí spíš slabý výsledek z posledních voleb a s ním spojené zásadní finanční problémy strany. Dá se čekat, že ČSSD bude relativně poslušná.
SPD v záloze
Ačkoliv to dohoda mezi ANO a ČSSD nepřipouští, tu a tam se může stát, že ANO prosadí svůj program s SPD. ČSSD kvůli tomu asi udělá rozruch, ale skončí to leda doplněním koaliční smlouvy. Ostatně Babiš se ještě nedávno na jednání s Okamurovou stranou o vládě chystal, než mu to jeho vlastní strana vymluvila. Jenže parlamentní spojení ANO - KSČM - SPD je tu hned jako druhá nejpravděpodobnější varianta, ostatně ukázalo to už hlasování při obsazování postů ve sněmovně.
Divná opozice
Vládu těžko bude korigovat opozice. Už v minulém volebním období byly ODS a TOP 09 málo viditelné, teď těžko budou silnější. Babiš dokázal hrát roli opozice uprostřed samotné vlády, čímž názory opozice na veřejnosti téměř vygumoval. U TOP 09 teď není jasné vůbec nic, v ODS je nejviditelnější Václav Klaus mladší, ale u něj to někdy vypadá spíš na opozici vůči vedení vlastní strany (a teď je jedno, zda oprávněně, nebo ne). Piráti sice vnesli cosi nového do sněmovny, ale některé jejich návrhy jsou velký úlet - nejhorší patrně návrh na prolomení mlčenlivosti advokátů. Starostové působí, jako kdyby svůj počáteční drajv ve sněmovně postupně ztráceli.
Maglajs
Co tohle rozložení sil vůbec může přinést? ANO ustoupilo z některých pravicových bodů svého programu, neboť s ČSSD a KSČM takové tendence vlastně ani nemá smysl zkoušet. Vláda nebude prosazovat ani klasický levicový program, to by zase nezkouslo ANO. Co zbývá?
Viděli jsme to už v minulém období. Babiš sice neustále poukazoval na to, že daleko víc než EET podnikatelům vadí různé nesmyslné byrokratické obstrukce a kontroly (pravda), ale nakonec z toho byla stejně jenom další represe (EET, kontrolní hlášení), na ničem jiném se strany nedohodly. Ze všech známých okolností se zdá, že právě tahle filosofie vládnutí je bohužel hlavním průnikem i nově vznikající trojkoalice.
