Pro úplnost dodejme, že schůzka lídrů ČSSD a ANO se měla konat již v pátek, ale na žádost Andreje Babiše byla přesunuta na pondělí. Soudě podle informací z médií, měl Babiš v závěru pracovního týdne jinou – asi mnohem „důležitější“ – agendu. Sestavování vlády nebo jednání o ní proto musí počkat. Lidem to přece nevadí, jestli vláda bez důvěry bude v úřadu o týden či měsíc déle, že. Vždyť stále maká.
Ale zpět k pondělnímu jednání. Ono zmiňované slovo „komplikace“ je velmi důležité. Z minulých dní, týdnů a měsíců už víme, že politiky uzavřená dohoda či shoda na něčem má jepičí život a o zvraty není nouze. A nějaká velká komplikace pak ani není třeba, stačí jen neshoda na pár bodech a je po všem. Nezapomínejme, že ČSSD tu vyslovila nějaké podmínky pro svůj souhlas nad společnou vládou a ANO je pouze „vzalo na vědomí“. To je taková hezká formulace, dosti podobná té jadrnější „strčte si ty svoje podmínky do ...“ Chtěl bych vidět, jak v pondělí budou tyto překážky odstraněny. Je jasné, že aby došlo ke shodě, jedna strana bude muset ustoupit. Která pak to asi bude...?
Pokud se vše podaří vydiskutovat a obě strany přijmou nějaký kompromis, dostanou dojednanou shodu k posouzení členové ČSSD ve vnitrostranickém referendu. Soudě podle hlasů z regionů a řady vlivných členů (včetně senátorského klubu strany) se mnoho straníků k možné spolupráci s ANO staví velice kriticky. Je proto možné, že konečné hlasování přátel a přítelkyň s oranžovou legitimací dohodu roztrhá na kusy. Pozoruhodné je, že se na tuto alternativu stranické vedení veřejně nijak nechystá a sebevědomě počítá, že dohodu členská základna schválí.
ČSSD s referendem ze své minulosti nějakou zkušenost má. Na konci roku 2002 takto například hledalo svého kandidáta na post prezidenta po Václavu Havlovi. Miloš Zeman v něm sice vyhrál, ale prohlásil, že půjde až do druhé volby. V prvním kole proto strana do volby postavila a nechala v ní vydusit svého někdejšího ministra Jaroslava Bureše. Do druhé volby už Zeman nastoupil, ale potopili ho jeho vlastní spolustraníci.
Z toho vyplývá, že názor členů strany a partajního vedení vždy nemusí být totéž. A to může nastat i v chystaném nadcházejícím plebiscitu. Pro vedení strany, ale i celou ČSSD bude referendum znamenat pěkně přímé nastavení zrcadla. Vyjevený obraz v něm sice bude pravdivý, otázkou je, zda nebude i dost nepříjemný a nehezký.
