Tomio Okamura je sice něco mezi cirkusovým šaškem a populistickým ztvárněním politika současnosti, ale (bohužel) zatím dokázal ze všech stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, nejlépe přetavit svůj výsledek ve své nekonečné zviditelňování. Ostatní strany a hnutí, zcela uhranuté duem Zeman-Babiš, přešlapují na místě.
Tomio Okamura je směšný tím, jak neustále opakuje stejné věty, které má naučené. Můžete si v televizi vypnout zvuk a i tak budete velmi přesně vědět, co říkal. Jenže, funguje to… Okamura je všude, hraje to na všechny strany, dokázal se vpasovat do role toho, co chce něco udělat, jen mu v tom chudáčkovi všichni brání.
Zatímco ostatní strany se jednoznačně zaměřily na to, jaké nebezpeční představuje nový premiér Andrej Babiš, Okamura a jeho SPD si hrají pouze na svém písečku. Navíc situace se v české společnosti podstatně změnila. Když někoho média před dvaceti lety označila za extrémistu, v podstatě skončil. Dnes na to roztěkaná a sociálními sítěmi atomizovaná společnost už tolik neslyší. To umí Okamura využít.
Navíc si upevnil u svých voličů postavení, když dokázal na sjezd strany přitáhnout prezidenta Miloše Zemana, který souzní s SPD ve svém protimigračním a protiislámském tažení. Také poslední akce, na kterou pozval Marine Le Penovou a Geerta Wilderse, což jsou v současnosti nejvýznamnější kontroverzní evropští politici, poslouží jeho účelům.
Andrej Babiš a jeho hnutí ANO totiž zatím spíše vyčkávají, jak dopadnou jejich pokusy získat důvěru pro svoji vládu. Koneckonců předčasné volby by podle všeho dopadly pro Babiše dobře. To samé platí pro Okamuru.
Naopak předtím rozběhnutí Piráti po volbách nevyprodukovali nic, co by se dalo označit za zajímavé. ODS se někdy až moc soustředí na to, co řekne její výrazný poslanec Václav Klaus mladší a jak na to někdo ze strany zareaguje. Hra, která neslouží ničemu.
Z politické scény prakticky zmizela ČSSD, která důsledně pracuje na své sebevraždě. Komunisté zase pořád pokračují v osvědčené taktice, když se chvíli usmívají na Babiše, aby byli vzápětí k němu v opozici.
Malé pravicové strany (KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) jsou pak ve vyložené defenzivě. Jejich síla je malá a někdejší největší opoziční rétor Miroslav Kalousek vystupuje méně než v minulosti. Jiří Pospíšil, který ho nahradil v čele topky, podobnou roli z bruselského exilu zastávat nemůže.
Toho všeho dokázal Okamura využít i zneužít. Přidává k tomu oblíbené útoky na některá média a své voliče tak v pohodě udržuje ve varu a připravené pro něj znovu hlasovat.
