Pákistánského studenta Mašala Chána zavraždil dav jeho spolužáků za údajnou urážku islámu, informuje web britské stanice BBC. Podle médií byl student nejprve brutálně mučen a poté zabit. Jde o další případ zabití po obvinění z rouhání proti islámu, jež se opírá o islámské právo šarí’a, a tudíž se v Pákistánu trestá smrtí.
Trest smrti pro kritiky či rouhače proti islámu je přitom nedílnou součástí islámského práva, a ne pouze „úchylkou“ skupinky extremistů, jak se nám snaží někdy namluvit někteří obhájci islámu.
O trestu pro kritiky islámu hovoří samotná posvátná kniha muslimů – korán – takto: „Věru ty, kdož urážejí Boha a posla Jeho, Bůh prokleje na tomto i onom světě a připraví pro ně trest zahanbující.“ A také: „Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti.“ (Korán, súra 33, verše 57 a 61 dle překladu Ivana Hrbka.)
Obdobně i sbírky Mohamedových výroků a činů jeho druhů obsahují popisy toho, jak Mohamed nechal vraždit své kritiky a jeho stoupenci je zabíjeli více než ochotně. Je zde podstatné zdůraznit, že tyto vraždy se odehrávaly bez soudu a bez možnosti obětí se jakkoliv hájit.
I když pozdější vývoj muslimské společnosti a snaha o budování státní správy a soudního systému vedly sice k tomu, že některé islámské právní školy začaly požadovat soudní proces a někteří vykladači islámu se spokojili jen s určením trestů vězení, bičování či omluvy obviněného, zůstala nedílnou součástí islámu i možnost zabití toho, kdo je obviněn z rouhání či kritiky islámu.
Problémem ovšem zůstává, že legitimní část výkladu islámu a jeho práva požaduje okamžité usmrcení osoby obviněné z rouhání či kritiky islámu. Například český orientalista Daniel Boušek píše v knize Polemika islámu s judaismem a hebrejskou biblí ve středověku: „Ibn Uchuwwa (1300) v příručce pro dohlížitele nad trhy (muhtasib), do jehož pravomocí spadá také dohled nad nemuslimy a aplikací jich se týkajícího zákonodárství, nařizuje na místě zabít dhimmiho, jenž by sváděl muslima k apostazii či znevažoval boha, proroka nebo islám.“ Dhimmi je islámský termín pro nemuslima (žida či křesťana, ne ateistu, na ty se pohlíží jako modloslužebníky a ti se musí odstěhovat nebo konvertovat k islámu) žijícího na území islámského státu.
Z dostupných veřejných zdrojů je možné zjistit, že trest smrti za rouhání či kritiku islámu je součástí zákonů například Afghánistánu, Pákistánu či Saúdské Arábie.
V těchto uvedených muslimských zemích můžete dostat za rouhání či kritiku islámu trest věznění: Alžírsko (až 10 let), Egypt (až pět let), Indonésie (až pět let), Jordánsko (až tři roky), Katar (až sedm let). A Organizace islámské konference přímo podporuje celosvětovou kampaň muslimských organizací za zákaz rouhání a kritiky islámu a zavedení celosvětových trestů za urážku a hanobení islámu.
Vzhledem k radikálnímu nárůstu muslimské populace v Evropě (například počet muslimů v Rakousku se od roku 2001 zdvojnásobil — píše rakouský deník Krone) je dobré se začít ptát, jestli nám brzy nehrozí i masový nárůst útoků na kritiky islámu v Evropě. Vražda filmaře Thea van Gogha či vyvraždění redakce francouzského časopisu Charlie Hebdo (evropskými muslimskými útočníky, tedy žádnými uprchlíky, ale muslimy již narozenými v Evropě) jsou možná první vlaštovky toho, že co se dnes děje v muslimském Pákistánu, se začne dít i v budoucí muslimské Evropě.