Už druhý soud hodil na hlavu státním zástupcům kauzu Davida Ratha kvůli odposlechům. Poté, co tak učinil pražský Vrchní soud, připojil se k němu i Krajský soud v Praze. Zatímco v prvním případě byl bývalý ministr a hejtman odsouzen nepravomocně za přijímání úplatku, v tom druhém mělo jít o údajně zmanipulované veřejné zakázky.
S tím, jak se odposlechy v posledních několika letech rozmohly a jak klíčovou roli sehrávají v těch mediálně a politicky nejzajímavějších kauzách, jako by se zapomínalo, že jde o brutální zásah do soukromí občanů, do jejich ústavně zaručených zpráv. I proto trestní řád požaduje, aby byl odposlech vždy řádně zdůvodněn a aby byl používán jako poslední bašta, když není možné důkazy obstarat jiným způsobem, odposlechu musí odpovídat i závažnost trestného činu.
Ve skutečnosti si především policisté ze speciálních útvarů a jakobínští prokurátoři navykli chodit se žádostmi o nařízení odposlechů jak se džbánem pro pivo. A bohužel nacházejí řadu soudců, kteří zvysoka kálí na nějaké ústavní zásady anebo ve své zbabělosti podepíšou, co jim státní zástupce předloží, jen aby nebyli vláčeni médii jako škůdci národa.
V Rathově případu soud neodůvodnil délku a důvod odposlechů, přičemž polovina příkazů neobsahuje ani informaci, že je vedeno trestní řízení pro konkrétní trestný čin, jakožto obligatorní podmínky pro možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stejných nezákonností se Okresní soud v Ústí nad Labem dopustil při sledování prostor obviněných, včetně toho, že vyloženě lhal. Tento soud zjevně bez dalšího jenom přežvýkal to, co mu státní zástupce předhodil, aniž by po něm požadoval příslušné dokumenty konkrétně odůvodňující jejich návrhy.
Výsledkem šlendriánu při schvalování odposlechů je nakonec to, že se musí odstranit ze spisu všechny důkazy, které policie opatřila díky nim. Logika tohoto postupu vychází z americké právní doktríny, která říká, že „plody z otráveného stromu jsou rovněž otrávené“, kterou zná každý, kdo viděl pár dílů amerického seriálu Zákon a pořádek, a podle které v trestním řízení nelze připustit použití důkazů, pokud informace o jeho existenci byly získány nezákonně.
Jaké konkrétní důsledky to v trestním řízení proti Rathovi přinese, je zatím otázkou. Nicméně i jeho zadržení s „krabicí vína“, v níž bylo sedm miliónů, které měly údajně pocházet z úplatků, vycházelo z prostorových odposlechů, které soud nařídil vyloučit. Celé jádro obžaloby se tak zhroutilo a je otázkou, zda v tomto případě dokáže vůbec před soudem obstát.
Pokud odejde Rath od soudu středem, nebude to vinou oněch soudců, kteří se rozhodli ctít ústavní práva nejenom jeho, ale nás všech. Odpovědnost za to padne výhradně na ty příslušníky represivního a justičního aparátu, kteří se vykašlali na své povinnosti. A odpovědnost za zpackané přípravné řízení padá na hlavu i vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové, která se díky tomuto případu vyškrábala do současné funkce.
Je proto neskonalá drzost od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že místo aby z toho vyvodil důsledky pro ty, pro něž jsou ústava a zákony jenom cárem papíru, kritizuje soudce, kteří se nebáli do tohoto hnoje kopnout, a ještě se proti jejich rozhodnutí dovolává Nejvyššího soudu.
Autor je redaktorem webu Česká justice
