Ministr pro lidská práva Jan Chvojka zvažuje, že ukončí činnost vládní organizace HateFree Culture. Ta vznikla před více než dvěma lety a za bezmála čtyřicet miliónů korun veřejných (českých, norských, islandských) peněz bojovala proti nenávisti, šíření nepravd proti menšinám a všem, kteří se stále nějak nemohou sžít se způsobem „kulturního obohacování“ Evropy ilegálními muslimskými uprchlíky.
Ptáte se, co jsme za ty desítky miliónů korun dostali? Mnoho. Třeba výrazné a graficky úžasně provedené růžové nálepky HateFree, vylepené na dveřích rozličných institucí (například ministerstvu spravedlnosti) nebo hipsterských kavárnách. Upozorňovaly na to, že za dveřmi sedí přátelští lidé, vyzařující dobro a slunce. HateFree otevřeně podporovala hustou síť naší občanské společnosti – například kraválisty z pražského „sociálního centra Klinika“, kteří si myslí, že vše, co někomu patří, má patřit i jim.
Státní dobrodinci z HateFree také natočili několik instruktážních videí pro české policisty; asi aby se k zadržovaným zločincům (je to přece jasně definovaná společenská menšina!) chovali s patřičnou úctou a respektem. Aby toho nebylo málo – HateFree Culture rovněž úspěšně produkovala četné televizní a rozhlasové kampaně vyzývající nás k dobru. A kdo si myslí, že by se desítky miliónů korun utopené v tomto bohulibém projektu daly využít efektivněji – třeba na léčení nemocných dětí nebo na výstavbu pečovatelských domů pro seniory –, není zkrátka dobrý člověk.
Z akcí HateFree Culture mi ovšem asi nejvíce budou chybět jejich „sociální experimenty“. Jako byl tenhle ze středočeského Kolína: Navdar Mohamed, jeho žena a malé dítě, tedy rodina, jež už deset let žije v Čechách, se nechala najmout aktivisty HateFree Culture, aby předstírala, že jsou běženci, kteří právě dorazili do Čech. S napěchovanými igelitovými taškami se nechala zavést do středočeského Kolína, kde se za přítomnosti skryté kamery tamních občanů ptala, jestli by jim nějak nepomohli.
Přitom těžko lze vymyslet něco horšího než vyvolávat prostřednictvím vybájených historek u náhodných lidí pocit soucitu a ohrožení, tajně točit a analyzovat jejich bezprostřední reakce. A těšit se, až se potvrdí teze, že „co Čech, to rasista“. Kterýžto předsudek se mimochodem v rámci onoho sociálně zvrhlého experimentu nepotvrdil – napálení Kolíňané vesměs chtěli vykutáleným syrským lhářům pomoci.
Nejenže je proto správné projekt HateFree Culture okamžitě zastavit kvůli podobně nesmyslným akcím, on dokonce nikdy neměl ani vzniknout. Je totiž vyjádřením zcela pomýlené levičácké teorie, že k výkladu, interpretaci a obhajobě lidských práv (už nesmyslná existence onoho stejnojmenného ministerstva!) nám nejlépe slouží stát, jeho zaměstnanci a státem placené lidskoprávní instituce.
Naopak. Organizace typu HateFree Culture pracují na přesném opaku smyslu své existence – zasévají do společnosti semínka nenávisti, stavějí jednu skupinu občanů proti druhé, nálepkují odpůrce svého vidění světa odpudivými přízvisky (extremisté, xenofobové, rasisté, hnědí, náckové atd.), a dokonce uměle nafukují nebo přímo vyrábějí pseudokauzy, které mají potvrdit smysl jejich existence a ospravedlnit štědré penězovody na zajištění jejich báječné a od nenávisti oproštěné existence.
