Titulky novin hned v prvních dnech roku prokázaly, že teroristické útoky jsou v Evropě normalizovány a úspěšně integrovány. Na jednu stranu se nad tím můžeme rozčilovat a být pohoršeni lidským cynismem. Jiný úhel pohledu na událost však říká povzbudivou novinu, že už se tím terorem nedáme moc strašit.
Tento text píšu jen pár dní poté, co v Istanbulu došlo k dalšímu teroristickému útoku a islámský fanatik zmasakroval devětatřicet nevinných lidí. Přesto jsem v novinách a na zpravodajských serverech tuto zprávu už skoro nezaznamenal. Nejčtenější český zpravodajský server dává jako hlavní zprávu, že Česko je pod přívaly sněhu.
Aby nedošlo k omylu — já nekritizuji kolegy novináře, oni jen dělají svou práci, dokonce tu stejnou, jakou dělám já — publikují články, jež lidi zajímají. A je pravda, že i taková „nečekaná“ sněhová kalamita je pro čtenáře zajímavější než nějakých skoro čtyřicet mrtvých pár dní dozadu.
Připomínám, že nešlo o atentát, jakých si vůbec nevšimneme. V islámském světě dochází k teroristickým útokům denně, ale výbuch bomby v Péšávaru, při němž zahyne čtyřicet Pákistánců, je nám úplně volnej. Istanbul však není žádná odlehlá afghánská či pákistánská lokalita stranou civilizace. Je to nejlidnatější město druhého nejsilnějšího člena NATO, do kterého je to z Prahy v podstatě kousek.
A nezahynuli při tom útoku žádní Pákistánci či příslušníci jiného etnika, jež je nám úplně lhostejné, dokonce ani domácí Turci, ale především turisté. Turisté, kteří jeli do Istanbulu slavit Nový rok, jak to v minulosti určitě udělal i někdo z vašich známých či vy, vážený čtenáři, osobně. Takže istanbulský útok se nás opravdu týká, je to útok proti nám. Přesto už pár dní po něm veřejnost zajímá více než ti mrtví sněhová vánice.
Ne, to není cynismus ani bezcitnost. To je naopak životaschopnost, schopnost postavit se stresu. Ano, teror nevratně změnil bezpečnostní situaci v Evropě. Ano, teroristické útoky na nás a na našem teritoriu jsou stále častější. Ano, mezi těmi mrtvými jsou i naši krajané. Všichni to víme.
Ale jak ukazuje realita celospolečenskému zájmu, už jsme si na teror prostě zvykli, normalizovali jsme ho a už se jím nedáme až zas tak strašně moc vyděsit. Což je nesporně dobře — protože po rozdrcení Islámského státu, až se jeho bojovníci jednotlivě přesunou do Evropy, bude útoků mnohem víc než dnes. Ale už dnešní realita ukazuje, že jim to vraždění nebude až zas tak moc platné a že se z teroristů nepoděláme, i když nás zabíjejí.
