Tak jsme se s Václavem Havlem a 80. výročím jeho narození vypořádali zcela po svém – buď do exprezidenta lidé nesmyslně kopou, nebo se o něm objevují nepatřičné chvalozpěvy. Sestupme proto na pevnou zem. Havel nebyl ani bůh, ani zločinec. Byl to ale jeden z mála českých politiků naší novodobé historie, kterého alespoň někdo ve světě znal a zná.
Havlova cena pro Čechy není největší v tom, jak se snaží jeho souvěrci opakovaně tvrdit, že právě on nám získal po listopadu 1989 svobodu. Jistě, přispěl k ní, ale to nemohla být záležitost jednoho člověka, i kdyby byl sebevýznamnější a sebedokonalejší.
Havel ani nijak zvlášť nevybočil z obvyklého politického provozu, který se zde praktikuje. To ale vidíme až dnes. Tak jako mnoho jiných, střídal geniální myšlenky se zcela naivními představami. Silně působil při zákulisních hrách, i když se tvářil, že on je nad věcí. Nebyl a nemohl být.
Havel měl sice zásadní ideologické postoje, s kterými se dalo často souhlasit, ale nebyl až taková mravní autorita, jak se někdy tvrdí. Spíše se v mnoha věcech blížil průměrnému člověku – měl rád ženy, rád se napil, dlouho byl silným kuřákem, bavil se, poslouchal rock. K světci měl hodně, hodně daleko.
Havlova obliba a vážnost byly někdy postaveny i na tom (přečtěte si některá jeho díla a projevy), že ostatní nerozuměli tomu říká a nechápali to, co napsal. Exprezident někdy bloudil po vesmíru, a co tím přesně myslel, bylo známo jen jemu. Byla to taková zvláštnost, ale většina lidí nikdy nepřizná, že mu vlastně nerozuměla.
Havel je pro nás ale vzácný především tím, že se mu podařila jedna věc, která nemá u jiných našich politiků srovnání. V tom předčil i „tatíčka“ Tomáše Garrigue Masaryka. Havel, prezident malé a v podstatě bezvýznamné země, dokázal zaujmout mocné světa. Nebyl nikomu lhostejný a tím kdysi velmi pomohl i České republice. V tom je jeho velikost a těžko říct, zda ho v tom z Čechů někdo kdy překoná.
Přes všechny výhrady a přes všechny jeho omyly a chyby, je proto Václav Havel (a tak to i zůstane) jedním z nejvýznamnějších českých politiků a je správné po něm pojmenovávat náměstí a letiště. Odpor k němu většinou plyne z obyčejné závisti, z neschopnosti rozlišit u něj to podstatné a nepodstatné.
Jen počkejte, až se bude „účtovat“ s Václavem Klausem a Milošem Zemanem. To se také dočteme a uslyšíme věci, o kterých se nám dnes ani nesní.
