Vystoupení Velké Británie z EU je někdy líčeno způsobem, jako kdyby byla na Evropu svržena atomová bomba. Jistě, odchod velké a vlivné země může kontinent bolet, ale nic hrozného se nestane. To se jenom rozplynul sen mnoha euromilců. Existují přitom daleko vážnější problémy, s kterými si EU neumí rady. Brexit nebude pro nás nebezpečný v pravém smyslu slova, jiné věci naopak mohou ohrozit naši bezpečnost a prosperitu. Zde jsou:
1. Terorismus. Evropské demokracie nejsou schopny terorismus tvrdě a adekvátně potlačit. Budeme se s ním proto potýkat ještě mnoho let. Nepřítel je odhodlaný k čemukoli, my pouze k něčemu. Západ také sebevražedně považuje některé země (Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, atd.) za spojence, přitom tyto státy exportují za pomoci miliard dolarů násilí a extremismus po celém světě.
2. Islamismus. V posledních letech je někdy úzce propojený s terorismem. Na Blízkém a Středním východě, v částech Asie a Afriky má stále více přívrženců a mezi jejich hlavní nepřítele patří Evropa, Západ a USA. Podle odhadů tajných služeb žije na našem kontinentu kolem 100 000 radikálních islamistů, kteří mají evropské pasy. Je to obrovské a trvalé bezpečnostní riziko. Mnoho mladých Evropanů se navíc také dál radikalizuje ve jménu Alláha.
3. Migrace. Je to obrovský problém a zátěž, zejména pokud je nekontrolovatelná a ilegální, jak jsme to viděli podstatnou část minulého roku. Existovat bude vždy, ale musí být regulovaná a výběrová, podle potřeb jednotlivých států. To EU není zatím schopna a ochotna zajistit. Očekávají se přitom v budoucnosti další vlny velké migrace (možná ještě větší než dnes), zejména z Afriky.
4. Extremismus levicový i pravicový. Získává na síle a je přítomný ve všech zemích Evropy. V EU existují stovky nejrůznějších skupin, které jsou schopny vyvolávat chaos a anarchii. Působí většinou legálně pod pláštíkem neomezené svobody. Mohou ale postupně sáhnout i ke zbraním a programovému násilí.
5. Neschopnost vojenské obrany. Evropa o své bezpečnosti celá desetiletí hojně diskutuje, ale na armády dává většina států EU méně a méně peněz. Česká republika je typickým příkladem – naše armáda by sama neubránila déle než týden ani jeden jediný okres. Bez NATO (tedy Američanů) nejsme schopni proti případným agresorům téměř vůbec nic podniknout. A většině lidí je to jedno, přepadl nás smrtelný bacil pacifismu.
6. EU není žádná velmoc. Evropská unie je sice ekonomicky na první pohled silná, ale pouze když ji bereme jako celek. Velmoc se z ní ale přes všechny proklamace nestala. Všichni s námi diskutují, ale nikdo nás nebere ve skutečnosti úplně vážně. Pokud nastane po Británii další drolení EU, bude to zejména pro menší země problém.
7. Nekonečné regulace, směrnice, zákony a nařízení. Evropa se utopila v pokračujících regulacích, zákonech, směrnicích a nařízeních, které jako na běžícím pásu připravuje Evropská komise a Evropský parlament. Naše konkurenceschopnost tím samozřejmě neroste, je omezována.
8. Dotační sebevražda. Přestože mnoho politiků (čeští jsou v tom naprostí mistři) neustále opakuje, že dotace EU jsou pro mnoho věcí spásou, není to pravda. Je to pouze přesouvání peněz tam, kde nejsou schopni pořádně a zodpovědně hospodařit. Dávat 40 procent rozpočtu Evropské unie na dotace do zemědělství, je neskutečná hloupost. Skutečně máme Unii kvůli tomu?
9. Nesmyslná pomoc Řecku. Moc se už o tom nemluví, ale zástupci Evropské centrální banky, Německa i Evropské komise by měli odpovědět daňovým poplatníkům, kam zmizely stovky miliard euro, které měly Řecko zachránit. Vlastně odpovídat nemusí – jsou v černé díře. Opakování něčeho podobného by byl smrtelný hřích. Jenže vyloučit to nejde, právě naopak.
10. Boj proti národním státům. Sociální inženýrství Bruselu pod vedením Německa a Francie naprogramovalo vznik jakéhosi společného evropského národa, protože právě těmto velkým zemím to ekonomicky a politicky vyhovovalo. Jenže žádný „sjednocený“ Evropan ani po desetiletích nevznikl. Někdo si ale pořád myslí, že by vzniknout měl.
