Vskutku obřích rozměrů nabývá krize policie, která vypukla poté, co policejní ředitelství narychlo ohlásilo sloučení antikorupčního a antimafiánského útvaru. Do hry se vložil prezident, schází se bezpečnostní rada státu. Andrej Babiš střídavě hrozí a bere zpátky výhrůžky, že hnutí ANO opustí vládu. Zde několik důvodů, proč Babiš s pravděpodobností hraničící s jistotou ve vládě zůstane.
Za prvé: Odchod ANO do opozice by nejenže nepřivodil pád kabinetu, ale ještě by Babiš nahrál svému hlavnímu kritikovi Miroslavu Kalouskovi. Ten by s TOP 09 podpořil sociální demokraty a lidovce a začal by uvádět do života svůj dosud spíše fantasmagorický plán: koalici tradičních demokratických stran proti nesystémovému hnutí oligarchy a autokrata Babiše. Otázku, v čem tkví tradice právě topky, nechme protentokrát stranou.
Nový antibabišovský trojblok, čítající devadesát hlasů, by nemusel mít nouzi o podporu. Případ od případu by se ucházel o šestnáct hlasů občanských demokratů nebo čtrnáct poslanců z trosek rozpadlého Úsvitu, kteří po předčasných volbách jistě netouží. Každopádně o schopnosti pružného technokrata Bohuslava Sobotky manévrovat v menšinových vodách netřeba pochybovat.
Za druhé: Pro Babiše by mělo opuštění vlády smysl jen s vidinou předčasných voleb. Hromadná demise ministrů za ANO ale pouští do hry prezidenta s jeho vášní pro úřednický kabinet. A můžeme vzít jed na to, že by se hlava státu nehnala do vypsání nových voleb. Ale rozjela by komplot s cílem ustavit si další prezidentskou vládu bez ohledu na parlament a ústavní mantinely.
Za třetí: Odchodem do opozice by se Andrej Babiš stal mnohem zranitelnějším v kauze Čapího hnízda nebo vyšetřování manipulace s veřejnými penězi na České poště, do které je zapletena i Babišova firma Agrotec. Mimochodem, ten případ šetří Šlachtův protimafiánský útvar, který již podal státnímu zástupci návrh na obžalobu Agrotecu. Což poněkud zpochybňuje přesvědčení řady kritiků Roberta Šlachty, že tenhle zkušený kriminalista je Babišovým nástrojem, pro něhož Agrofert byl a zůstává nedotknutelný.
Za čtvrté: Pokud by Babiš skončil jako ministr financí, ocitla by se v troskách elektronická evidence tržeb. Což předseda ANO z dost záhadných důvodů považuje za zlatý hřeb svého působení.
A konečně za páté: Babiš ve skutečnosti není ve vládě, aby bojoval s korupcí. Ale aby si ohlídal své zájmy vlastníka Agrofertu. Aby mohl jako ministr financí dál usměrňovat tok eurodotací do svého zemědělského a chemického komplexu. Aby jeho Uniles znovu a znovu vyhrával miliardové tendry státních lesů na těžbu a prodej dřeva. A také aby kontrolní orgány, podřízené ministru financí, přidusily konkurenty Agrofertu. Což nyní podle tabletového týdeníku Dotyk postihlo zpracovatele řepky v Česku.
Patří do říše pohádek představa, že to všechno by Babiš pustil z rukou, když se mu splnil sen všech oligarchů: Stát se po premiérovi druhým nejmocnějším mužem v zemi a sedět na měšci státního rozpočtu.
To všechno ale neznamená, že by měl premiér Sobotka zůstat v klidu. Vždyť ministr vnitra a první místopředseda ČSSD Milan Chovanec nahrál svým zpupně utajovaným plánem Andreji Babišovi na těžko odvratitelnou smeč.
Přitom Chovanec musel vědět, že takto povrchně zdůvodněný tlak na bleskurychlé sloučení útvarů, vyšetřujících zločiny v nejvyšších mocenských kruzích, musí vyvolat politickou krizi. A zdiskreditovat sociální demokraty, kteří se ohánějí protikorupčním étosem stejně vehementně jako Babiš.
Z tohoto hlediska není největším nebezpečím pro premiéra ministr financí, vyhrožující odchodem z vlády, nýbrž jeho vlastní ministr vnitra, který navzdory dryáčnické akci, připomínající ze všeho nejvíc další puč na Sobotku, vládu opustit nehodlá.
