Česká republika mohla mít schválený protikuřácký zákon. Jenže nemá. Norma, která se rodila v potu tváře téměř dva roky, dostala kulku do týla doslova v cílové rovince. Český občan/volič tak názorně viděl, jak se dělá politika v praxi, a poznal, že dokud nezazní finální gong a výsledek hlasování není oficiálně potvrzen řídícím schůze, není v pražské Sněmovní ulici jisté vůbec nic.
Shrnutí celého protitabákového snažení je jednoduché: nic se nezměnilo a nezmění, v hospodách se bude čmoudit i nadále. Česko zůstane v Evropě jedinou zemí, která nemá protikuřácký zákon, a nejspíš sem brzy zavítá nějaký chytrý unijní veleúředník, aby se přesvědčil, jestli nežijeme na stromech a máme deset prstů na rukou (a možná i všech pět pohromadě).
Jako tolerantního nekuřáka mě neschválení zákona nikterak nepohoršuje. Zastávám spíš názor, že pokud chce stát tuto neřest umravnit, ať na cigarety a tabák napaří takové daně, až z nich udělá luxusní zboží; pak si každý rozmyslí, zde chce kouřit. A do té doby ať si každý hostinský rozhodne sám, jestli se mu bude v lokále tágem krájet dým, nebo budou jeho hosté postávat s cigaretou venku u popelníků.
Větší pozornost však věnujme dění v koalici a ve sněmovně při samotném hlasování. Lidová tvořivost poslanců s pozměňujícími návrhy se dala čekat. Byla-li však předloha zákona vládní, neměla vláda disponující pohodlnou většinou ve sněmovně žádné změny připustit. Pak se nelze divit, že zákon dostal pořádně do kožichu.
Největší pozdvižení pak přineslo samotné hlasování. Většina poslanců ANO nakonec hlasovala proti zákonu a i díky tomu zákon neprošel. Koaliční lídři sice prohlašovali, že hlasování u zákona bylo volné, ale v koalici byla předjednaná dohoda, že zákon projde. Nakonec v ANO zvítězil názor, že to žádný protikuřácký zákon není, a většina klubu ho odmítla. Socialisté a lidovci v tom vidí porušení koaliční soudržnosti, Babiš kontruje znechucením ze znění zákona a nahlas přemítá o konci koalice.
Je samozřejmě téměř jisté, že k jejímu konci nedojde. Lídři si v médiích i za zavřenými dveřmi ponadávají a nakonec si stejně padnou kolem krku, protože se vzájemně potřebují. Opojení z moci je přece jen lepší než nejistota a půst v opozičních lavicích či chystání se na předčasné volby. I když je možné spekulovat, jak by reagoval ministr zdravotnictví (že by demise?) v některé západoevropské zemi, kdyby mu parlament smetl ze stolu jednu z klíčových norem jeho resortu.
Za malou poznámku stojí hlasování TOP 09. Ačkoliv tato strana disponuje jen 26 poslanci, dala všem řádnou lekci z praktické politiky. Když strana zjistila, že mezi vládními poslanci je velká trhlina a pro zákon nemají většinu, „topáci“ rázem zapomněli na svůj původní názor: v prvním včerejším hlasování byla většina topky pro, ale při třetím najednou nechali zákon padnout pod stůl.
Starý praktik moci Miroslav Kalousek to pak vysvětloval tím, že nebude suplovat chybějící hlasy vládních poslanců, kteří by se pak chlubili, že protlačili vládní zákon. Zcela určitě si tím ale udělal očko u venkovských hospodských, pro které by byl protikuřácký zákon dalším hřebem do rakve. Protože potvrdí-li Ústavní soud nezávadnost obsahu i procedury schválení evidence tržeb, byl by pro řadu z nich takový legislativní koktejl vskutku smrtící. A takový bod k dobru se před volbami počítá.
