Politika se tříští. Volba Londýna, který si vybral za starostu Sadiqa Khana, upoutala po právu největší pozornost, ale místní a regionální volby v celém Spojeném království přinesly širší poselství. Britská politika se vymaňuje z důvěrně známého rámce systému dvou hlavních politických stran. Jako ve velké části zbytku Evropy jdou stará pravidla do starého železa, napsal komentátor listu Financial Times Philip Stephens.
Parlamentní většina, kterou si konzervativci Davida Camerona zajistili v loňských volbách, zanechala dojem, že starý bipolární řád může být ještě zachován. Byl to přelud. V Británii nyní existuje politická mozaika, kde kulturní a náboženské zlomy překrývají dobře známé ideologické předěly. Časy, kdy jedna ze dvou velkých politických stran měla rutinně podporu více než 40 procent voličů, jsou dávno pryč.
Skotsko, kde oživení toryů připravilo Skotskou národní stranu (SNP) o většinu, nyní funguje ve svém vlastním politickém ekosystému. Parlament v Holyroodu určuje daňové sazby a rozhoduje o úrovni rozpočtových výdajů. Labouristé se zde ještě nedostali z potíží a konzervativci se chtějí stát unionistickou opozicí vůči SNP usilující o nezávislost. Ale vypadá to, že skotská politika je stále více odtržená od Westminsteru.
Tím, že si vybral jako starostu politika muslimské víry, Londýn zdůraznil své rostoucí odloučení od svého zámožného okolí na jihu Anglie. Kandidát toryů Zac Goldsmith pro svou kampaň, která hraničila s islamofobií, možná mohl najít jistý ohlas v anglických hrabstvích. Ale v hlavním městě, které se pyšní svou různorodostí, kampaň zřejmě jen posílila podporu pro Sadiqa Khana. Jak dlouho bude trvat, než se nezávislost pro Londýn stane seriózním politickým projektem?
Labouristé dosáhli jednoho či dvou úspěchů ve městech, zejména postem starosty v Bristolu, ale celkem vzato zámožná jižní Anglie a velká část centrální Anglie patří konzervativcům. Strana Jeremyho Corbyna se stáhla do svých pevností na severu Anglie a ve Walesu.
Tlak fragmentace je zjevný také uvnitř politických stran. Referendum o brexitu rozdělilo torye, zatímco Corbynovo vedení vyhloubilo propast mezi labouristickými poslanci a stranickými aktivisty. Je-li tu nějaké schéma, pak to, že umírnění centrističtí pragmatici jsou pod tlakem nacionalistického populismu a krajně levicového aktivismu.
Pokud by referendum 23. června rozhodlo o odchodu z EU, z fragmentace by se stal rozkol. Vše ukazuje, že Londýn a Skotsko budou hlasovat s náskokem pro to, aby zůstaly součástí Evropy. Pokud vyhraje strana podporující odchod, budou čelit situaci, kdy je z EU vytrhnou anglické hlasy z jiných oblastí. Pro Londýn bude obtížné odtrhnout se od Anglie, ale skotská SNP bude mít platformu pro to, aby si zajistila další referendum o samostatnosti. Málo lidí pochybuje, že napodruhé by nacionalisté vyhráli.
