Volit, nebo nevolit? Slováky čeká v sobotu chabá nabídka

Když jsem nedávno ve svém pořadu Pod lampou hovořil s lidmi, kteří probudili svědomí některých slovenských univerzit, měl jsem dvojaký pocit – byl jsem dotčený solidaritou a zároveň v rozpacích.

Za mé rozpaky však nemohli sympatičtí organizátoři solidární stávky. Naopak, jejich počin, kterým se nezištně a na vlastní náklady postavili za požadavky učitelů základních a středních škol, je občansky výjimečný a také lidsky krásný. Zatím se tu neumíme vzájemně podporovat ani neumíme Slovensko vnímat jako celek, v němž například základní a střední školy přímo souvisí s vysokými a ty zase s mnohým dalším v tomto státě.

Zůstaneme liberálním ostrůvkem, nebo nám v Česku také hrozí vláda tvrdé ruky?

Komentáře

Solidární stávka části univerzit toto vzájemné odcizení prolamuje. Velmi to oceňuji. Mé rozpaky měly jinou příčinu. Když jsem se na závěr diskuse tří vysokoškolských pedagogů zeptal, zda nadějné projevy občanského dozrávání, evidentní v různých sektorech Slovenska, oni coby iniciátoři solidární stávky spojují i s blížícími se volbami, řekli mi, že vůbec. Volby jako prostor potenciální naděje na progres okamžitě vyloučili. Třebaže vím, že všechny skvělé iniciativy budou mít pořádnou koncovku až tehdy, kdy budou nakonec zastoupeny v politických rozhodnutích, při pohledu na nabídku letošních voleb pedagogům naprosto rozumím.

Povedený předvolební rap:

Sám jsem měl velký problém. Ještě nikdy mi rozhodnutí netrvalo tak dlouho. Lámal jsem si hlavu, poslouchal jiné, i na pár hádek došlo. Až tento týden jsem dospěl k rozhodnutí, s nímž dokážu žít. Napřed však povím, že účast či neúčast ve volbách již nepovažuji za morální protiklady. V tom se neshodnu s jinak sympatickou kampaní Hrajeme o hodně (Hráme o veľa). Vzhledem k povaze demokracie je samozřejmě více situací, kdy je volit téměř povinností a řekl bych, že skutečně morální – tak to bylo v prvních svobodných volbách, ale na Slovensku i v roce 1998 či v několikerých prezidentských volbách.

Fico: Slovensko si nenechá diktovat, aby přijalo uprchlíky

Zprávy

Ovšem existují i situace, kdy nevolit není projevem nezájmu a pasivity, nýbrž spíše poznání, či dokonce morálního posouzení – tak jsem to s dovolením vnímal při prezidentské volbě mezi brutálním Mečiarem a lokajským Gašparovičem. Nakolik jsou nadcházející volby v té či oné kategorii, je věcí individuálního vhledu do aktuální nabídky a též svědomí, jež musí zůstat svobodné. Přesto jsem neburácel, že teď musí každý volit. A proto jsem s nevolí přijímal tlak přátel, že nesmím ani jen uvažovat o nevolení. Všichni smíme, dokonce musíme, nemáme-li to politikům ulehčovat. Při mém rozhodování hrály nakonec největší roli dva faktory: míra poznání a míra zodpovědnosti.

Podle mé skromné míry poznání je slovenská nabídka ve volbách 2016 nejslabší od roku 1989. Už dlouho vnímám, že většina opozice je zbabělá, narcistní a taky zoufale netvůrčí. Kde jsou časy reformních nápadů z 90. let? Kde jsou jakákoli systémová řešení zaostalého zdravotnictví či školství? A kde je odvaha zastat se slabých, trpících či menšin? Kdo kromě prezidenta Kisky je aspoň zčásti slovenskou Merkelovou?

Osobní zodpovědnost

Toto poznání mi napovídalo, že správnou reakcí, ale též vkladem pro budoucnost může být tentokrát nevolit. Moje skromná míra zodpovědnosti, daná zejména působením v magazínu .týždeň a pořadu Pod lampou, mi naopak napovídala, že právě pro listopad 1989 – a tedy z úcty k nabyté svobodě – je navzdory chabé nabídce správné volit a také to veřejně doporučovat. I proto, že čtenáři .týždně a diváci pořadu Pod lampou nevolí šíření strachu, populismus a nesvobodu, takže jejich hlasy by nechyběly Směru, ale aspoň určité míře zlepšování Slovenska. Nakonec jsem se rozhodl.

Velmi mě při tom ovlivnila právě aktivita učitelů a sestřiček, kteří odvahou a nasazením předčili opoziční politiky, a vytrhli tím Ficovi z rukou volební náboj zloby vůči uprchlíkům. Mimochodem, právě z úcty k učitelům a sestřičkám vyšlo volební vydání .týždně se symbolem jejich úsilí, zelenou stužkou na titulce. Ano, je to i tichá obžaloba stavu opozice, ale to až v druhé rovině. Nakonec jsem se dohodl se svým 84letým otcem, že on hodí lístek slovensko-maďarskému Mostu a já budu volit liberální SaS, přičemž to uděláme jakoby společně.

Premiér Robert Fico se vyslovil proti muslimům na Slovensku. V Česku by šel před soud

Komentáře

Předseda SaS Richard Sulík mě přitom necitlivým postojem k uprchlíkům denně zklamává a také v postoji k Putinovi či v mnoha kulturně etických otázkách s liberály hluboce nesouhlasím. Jenže právě oni ve finále předčili všechny naše konzervativce. Jistě nepůjdou s Ficem, mají nejlepší ekonomický program, jsou svobodní od lidí v pozadí a neživí se korupcí. Já, spíše konzervativec a tvrdošíjný obhájce Angely Merkelové, tedy doporučuji volit liberální a protiuprchlickou SaS. O slovenských volbách 2016 to vypovídá celkem dost.

Autor je slovenský novinář, šéfredaktor časopisu .týždeň a moderátor pořadu Pod lampou na TV Noe.