Stáváme se ostrůvkem liberální demokracie ve střední Evropě. Podobně jako ve třicátých letech minulého století, kdy Československo obklopily různé formy autoritativních režimů. K takové představě svádí pohled na Českou republiku, obklíčenou v rámci Visegrádu většinovými vládami Viktora Orbána, Jarosława Kaczyńského a Roberta Fica, které čím dál urputněji vyvracejí pilíře liberální demokracie a občanských svobod.
Hrozí, že virus vlády pevné ruky přeskočí i do Prahy? Někdo asi namítne, že máme silnou a dlouho fungující tradici koaličního vládnutí. Současný visegrádský scénář jednoho absolutního vítěze tudíž u nás není pravděpodobný.
Jenže infekce autoritářství a primitivního nacionalismu může být mnohem zákeřnější, než si myslíme. Může napadnout jakoukoliv stranu. A vidina hladkého vládnutí, spojeného s válcováním menšin a umlčováním kritiků, přitahuje leckterého politika silou luzných bludiček z močálů a bažin.
Skvěle to vidíme v dokumentárním filmu o Andreji Babišovi Matrix AB. V jedné ze scén se šéf hnutí ANO při konverzaci s maďarským velvyslancem Tiborem Petőm rozplývá nad poměry v Budapešti: „Tady to není tak dobré jako v Maďarsku. Mají celou vládu, můžou rozhodovat. Tady se pořád diskutuje, zasedají komise, je to nesmysl.“
V Babišových Lidových novinách vyšel obrovský rozhovor s Viktorem Orbánem. Maďarský premiér v něm pěje ódy na Maďary, Poláky, Slováky a Čechy coby Středoevropany povolané k novému obrození Evropy. „Středoevropské země nemají jen nápady, ale zkušenosti, které nyní sesbírají dohromady a zpřístupní celé Evropě. (…) To, co z toho vznikne, bude zajímavé, žádné euroblábolení, ale opravdová krevnatá středoevropská skutečnost,“ fantazíroval Orbán.
Dosud jsme si mohli říkat, že je Orbán v čele málo vlivného Maďarska spíš jen evropským výstředníkem. Pokud se však jeho stylem vládnutí otevřeně inspiruje Jarosław Kaczyński, jsme v jiné situaci. Politika země s 38,5 miliónu obyvatel bude mít mnohem silnější a rozsáhlejší dopad. Jako živá voda může zapůsobit i na naše obdivovatele orbánismu, k němuž má nejen Babiš, ale jistě i prezident Zeman vřelý vztah.
Po výraznější volební prohře ČSSD a lánském puči II (tentokrát úspěšném) by pak v režii Zemana a Babiše mohla vzniknout parlamentní většina vyznavačů autokratického vládnutí. A že pak lze změnit režim doslova během několika dnů, to nám vývoj v Polsku ukazuje s mrazivou přesvědčivostí.
